osoba, která v praxi používá metodické postupy a řídí se nimi, odborník na metodiku, jenž metodické postupy vytváří, posuzuje nebo doporučuje. >> detail
využití a kombinování více poznávacích metod nebo metodologických přístupů (např. kvantitativního a kvalitativního) při zkoumání, šetření či výzkumu. >> detail
V psychologii se vychází z myšlenky, že člověk je základním referenčním bodem pro porozumění světu i sobě samému, a že je možné jeho prožívání a chování popisovat nejen slovně, ale také je do určité míry kvantifikovat. Už antičtí autoři zdůrazňovali roli člověka jako „měřítka“ a v moderní psychologii se podobně prosadilo přesvědčení, že jevy, které skutečně existují, lze alespoň v principu převést na pozorovatelné ukazatele a měřit je. Poznávací postupy v psychologii se obvykle rozlišují na výzkumné metody, jejichž cílem je získávat nové poznatky a ověřovat teorie, a na metody praktické, zejména diagnostické, které slouží k posouzení duševních procesů, vztahu psychiky a tělesných projevů i osobnosti v běžném fungování i při odchylkách. Obě skupiny stojí na obecných vědeckých postupech, jako je práce s hypotézami, analýza a syntéza, uvažování od jednotlivých případů k obecným závěrům i opačně, vytváření modelů, srovnávání a zohlednění vývojových souvislostí. Při zpracování zjištěných dat má klíčové místo statistika a psychometrické principy, tedy otázky standardizace, reliability a validity. Z hlediska výzkumného designu se často rozlišuje longitudinální přístup, kdy se stejní jedinci sledují opakovaně v čase a zachycují se změny, a transverzální přístup, který porovnává rozdílné skupiny v jednom okamžiku, například podle věku nebo míry typičnosti projevu. Transverzální postup se v praxi částečně překrývá s diagnostickým vyšetřováním, protože testování a další standardizované procedury lze chápat jako řízené, menší šetření, které svým uspořádáním připomíná zmenšený výzkum.. >> detail
V klasických Athénách se takto označoval člověk, který byl osobně svobodný a ve městě dlouhodobě pobýval, ale nebyl plnoprávným občanem. Neměl přístup k politickým právům a některé majetkové možnosti měl omezené, zejména u půdy. Zároveň na něj dopadaly zvláštní povinnosti, typicky musel odvádět stanovené poplatky a daně, často měl mít občanského patrona a mohl být povolán ke službě ve vojsku. Nejčastěji šlo o přistěhovalce z jiných obcí, často se uplatňovali v řemeslech a obchodu.. >> detail
