Rčení, kterým člověk otevřeně přiznává, že se dopustil chyby a nese za ni odpovědnost, často s důrazem na to, že jde o jeho vlastní a velmi závažné pochybení. V běžné řeči se může použít i s jistou nadsázkou nebo ironií.;Liturgický výraz v katolické tradici, který zaznívá v kajícím úkonu při mši jako součást modlitby Confiteor, tedy veřejného vyznání viny a prosby o odpuštění. Obvykle jej doprovází gesto úderu do prsou na znamení lítosti.. >> detail
(lat.) ustálený obrat, kterým mluvčí dává najevo, že následující tvrzení je jen jeho osobní pohled. Do češtiny se obvykle převádí jako podle mého názoru nebo jak to posuzuji já, často v odborné či polemické debatě s nádechem zdrženlivosti.. >> detail
Americký sociální psycholog a filozof, který je obvykle uváděn mezi hlavními osobnostmi symbolického interakcionismu. Jádrem jeho přístupu je sociální já neboli Self, tedy představa, že identitu i chápání světa si člověk postupně vytváří v průběhu komunikace a kontaktu s druhými lidmi. Jedinec je v tomto pojetí nejen samostatně jednající aktér, ale zároveň je formován očekáváními, rolemi a vztahy, do nichž je zapojen. Pro úspěšné dorozumění je rozhodující, zda lidé sdílejí stejné diskurzivní univerzum, což je společné pole významů, v němž gesta i slova vyvolávají podobné interpretace. Když tato sdílená rovina chybí, roste riziko nedorozumění a komunikace se snadno zablokuje, jako by účastníci používali odlišné jazyky. V odborných textech bývá řazen také k sociálnímu behaviorismu, protože zdůrazňoval pozorovatelné jednání a sociální situace jako klíč k vysvětlení psychických procesů. Jeho myšlení navazuje na americký pragmatismus a významně ovlivnilo pozdější vývoj sociální psychologie, mimo jiné přes práci Mind, Self, and Society sestavenou z jeho přednášek.. >> detail