Přídavné jméno užívané v anatomii a medicíně pro označení toho, co souvisí se středním mozkem (mesencephalon), tedy úsekem mozkového kmene uloženým mezi mostem a mezimozkem.. >> detail
Mezenchym, výraz vykládaný z řec. mesos a enchyma, je raná embryonální tkáň odvozená z mezodermu. Tvoří ji volně uspořádané, často migrující buňky uložené v bohaté gelovité mezibuněčné hmotě a v průběhu vývoje z ní vznikají zejména pojivové tkáně a část cévních struktur.. >> detail
Mezenchymopoéza označuje biologický děj, při němž z mezenchymálních buněk vznikají pojivové tkáně a postupně se vytváří i jejich mezibuněčná hmota. Uplatňuje se hlavně v průběhu vývoje organismu a může probíhat i při opravě a remodelaci tkání. Pojem je odvozen z mesenchyma a poiesis.. >> detail
V anatomii se tím rozumí malý záhyb pobřišnice, tedy úzká duplikatura typu mesenterium, která tvoří jemné okruží pro processus vermiformis a pomáhá ho zavěsit v okolí slepého střeva. Tento peritoneální list obvykle zároveň vede drobné cévy a nervy k červovitému výběžku a v praxi bývá popisován jako mesoappendix. Podobný význam se používá i u vesicae felleae, kde jde o peritoneální řasu fixující žlučník k jaterní ploše a její vyvinutí může být mezi lidmi rozdílné.. >> detail
Embryologický termín pro střední úsek primitivní střevní trubice u zárodku, tedy část ležící mezi předním a zadním střevem. V dalším vývoji z něj vzniká značná část tenkého střeva a navazující počátek tlustého střeva a v raných fázích bývá dočasně spojen se žloutkovým váčkem. Pojmenování vychází z řeckých kořenů ve smyslu střed a střevo.. >> detail
V zubním lékařství jde o označení pro část zubu nebo směr, který je obrácený ke středu zubního oblouku, tedy k pomyslné středové linii čelisti. Typicky se tím popisuje plocha na zubu, která je na straně bližší k předním zubům a sousednímu kontaktu, a pojem se používá při určování polohy kazu, výplně nebo při plánování posunů zubů. Protikladem je distální orientace.. >> detail
