Označení pro specifickou fobii a úzkostnou poruchu, při níž se u člověka objevuje dlouhodobý, nepřiměřený a těžko ovladatelný strach, že onemocní zánětem mozkových plen (meningitidou), takže může nadměrně sledovat tělesné příznaky a vyhýbat se situacím, které s nemocí spojuje. Pojmenování vychází z řec. meninx (plena) a phobos, tedy strach.. >> detail
Název vychází z kořenů meninx plena a blastos (klíček). V lékařství označuje málo diferencovaný, nezralý nádor vyrůstající z mozkových a míšních obalů, často s agresivním průběhem.. >> detail
Vrozená vývojová vada typu kýly, kdy se mozkové nebo míšní pleny přes defekt lebky či páteřního kanálu vychlipují navenek a tvoří vak, často vyplněný mozkomíšním mokem. Řadí se mezi poruchy uzávěru neurální trubice a může se objevit v rámci spina bifida.. >> detail
Anatomické přídavné jméno užívané pro struktury nebo děje, které souvisejí současně s měkkými mozkovými plenami (leptomeninges, například pia mater) a s mozečkem, cerebellum.. >> detail
Odborný lékařský přídavný termín pro jevy či stavy, které se vztahují zároveň k měkkým mozkovým plenám a k vlastní mozkové tkáni. Etymologicky vychází z řec. meninx a z lat. cerebrum a používá se například při popisu postižení, jež zasahuje obě oblasti současně.. >> detail
V lékařské mikrobiologii označení pro meningokoka, typicky bakterii Neisseria meningitidis, gramnegativní diplokok, který se může přenášet kapénkami a často osídluje nosohltan. U části nakažených může vyvolat invazivní infekci, zejména zánět mozkových plen, případně i těžkou sepsi. Pojmenování vychází z řeckých slov meninx (mozková plena) a kokkos (zrno).. >> detail
Anatomický termín pro vztah k meningám, tedy ochranným obalům mozku, a zároveň k mozkové kůře, případně k jejich těsnému rozhraní na povrchu mozku (ř. meninx plena, l. cortex, kůra).. >> detail