Manažerská metoda vedení, která staví na tom, že se pro jednotlivce či týmy společně vymezí konkrétní pracovní cíle, ideálně tak, aby šly ověřit podle výsledků. Odpovědnost za jejich naplnění je do značné míry ponechána těm, kdo úkoly skutečně vykonávají, a dosažený výkon se následně porovnává s dohodnutými očekáváními. Přístup je často spojován se jménem Peter F. Drucker a běžně se označuje zkratkou MBO.. >> detail
profesionální a systematické řízení a zvládání konfliktů, tedy jejich usměrňování a řešení tak, aby se zmírnily negativní dopady a dospělo se k přijatelné dohodě. >> detail
Systematické plánování, organizování a vedení pracovních úkolů tak, aby se práce vykonávala účinně, byla dobře sladěná a přinášela co nejvyšší produktivitu ve firmě, týmu i u jednotlivce.. >> detail
Aplikovaná disciplína v oblasti řízení, která využívá kvantitativní postupy k tomu, aby manažerům a týmům pomáhala volit nejlepší varianty v komplikovaných situacích. Typicky pracuje s modelováním, optimalizací nebo simulacemi a úzce souvisí s operačním výzkumem i pohledem na organizaci jako na provázaný systém, například ve výrobě, logistice nebo službách.. >> detail
Schopnost a praxe vedoucího účinně řídit tým zaměstnanců, organizovat práci, rozdělovat odpovědnosti a podporovat lidi tak, aby se naplňovaly společné cíle.. >> detail
Pochází z anglického slovesa manage („řídit, organizovat, hospodařit“). Označuje vedoucího pracovníka, který nese odpovědnost za svěřený útvar nebo jinak vymezenou oblast ve firmě, jeho náplní je plánování a koordinace práce, vedení týmu, rozhodování a kontrola lidí, procesů i dalších svěřených zdrojů.. >> detail
Profesor, doktor filozofie (PhDr.) a kandidát věd (CSc.) (1924–2019) patřil k výrazným a vlivným osobnostem československé pedagogiky. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval češtinu a ruštinu a později si při zaměstnání doplnil na Univerzitě Palackého v Olomouci vzdělání v pedagogice a psychologii. Přibližně jedenáct let potom působil ve školské praxi jako učitel na základních, odborných i středních školách, vedle odborné kvalifikace měl i velmi vhodné osobnostní a psychické předpoklady pro učitelskou práci. V roce 1960 nastoupil jako odborný asistent na katedru pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1967 přešel na pedagogickou fakultu v Brně. Po roce 1989 zde pracoval jako proděkan a následně vedl katedru pedagogiky. Dlouhodobě byl také šéfredaktorem časopisu Komenský. V letech 1994–2002 stál v čele Laboratoře výzkumu a vzdělávání, z níž později vznikl brněnský Institut výzkumu školního vzdělávání (IVŠV). Studenti oceňovali, že ve výuce důsledně propojoval teoretické poznatky s praxí a předával i vlastní empirická zjištění. Odborně se zaměřoval na didaktiku, především na výukové metody podporující aktivní a samostatnou učební práci, na otázky objektivní i subjektivní tvořivosti a na metodologii pedagogického výzkumu. Z jeho knižních publikací lze uvést například: Nárys didaktiky (Brno: Masarykova univerzita, 1989), Kapitoly z metodologie pedagogiky (Brno: Masarykova univerzita, 1994), Stručný nástin metodiky tvořivé práce ve škole (Brno: Paido, 2001), Výukové metody (Brno: Paido, 2003), Aplikované sociální vědy v přípravě učitelů (Brno: Paido, 2004), Cesty pedagogického výzkumu (Brno: Paido, 2004), Slovník pedagogické metodologie (Brno: Paido, 2005), Hodnocení učebnic (Brno: Paido, 2007), Kurikulum v současné škole (Brno: Paido, 2008), O vzdělávání, učitelství, a tak trochu i o pedagogice (Brno: Masarykova univerzita, 2017).. >> detail