Označení pro vyvedení z míry a narušení obvyklého pořádku, kdy se ztrácí klid, roste napětí a situace působí chaoticky až rozrušeně. V češtině jde spíše o knižnější výraz, který se významově pojí s latinským turbare, tedy rušit nebo uvádět do zmatku.. >> detail
Laboratorní optické zařízení, jehož označení je odvozeno z latinských a řeckých kořenů, sloužící k určení míry zákalu roztoků nebo suspenzí. Zákal se vyhodnocuje podle toho, jak se při průchodu vzorkem mění intenzita světla nebo jak se světlo na částicích rozptyluje, což umožňuje nepřímo odhadovat obsah jemných nerozpuštěných částic například ve vodě.. >> detail
Laboratorní analytická metoda, při níž se opticky stanovuje míra zákalu kapaliny, typicky roztoku nebo suspenze. Využívá toho, že drobné částice v tekutině rozptylují nebo zeslabují procházející světlo, takže z naměřené hodnoty lze usuzovat na množství rozptýlených částic nebo nepřímo na koncentraci sledované látky. Název je odvozen od latinského turbidus ve významu kalný a z přípony -metria jako měření.. >> detail
Turbidimetrie je optická analytická metoda, při níž se stanovuje zákal kapaliny nebo koncentrace rozptýlených částic měřením zeslabení světelného paprsku procházejícího vzorkem. Část dopadajícího světla se na částicích rozptýlí do jiných směrů, případně se pohltí, a do detektoru umístěného v ose původního paprsku proto dopadne méně světla. Čím větší je za stanovených podmínek množství částic, tím vyšší bývá naměřená turbidance neboli zdánlivá absorbance. Koncentrace sledované látky se obvykle určuje porovnáním s kalibračními standardy. Výsledek ovlivňuje nejen počet částic, ale také jejich velikost, tvar, barva, index lomu, sklon ke shlukování, vlnová délka použitého světla a konstrukce přístroje. Turbidimetrie se uplatňuje při kontrole vody, analýze suspenzí a koloidních soustav, sledování růstu mikroorganismů nebo při laboratorním stanovení bílkovin a dalších látek vytvářejících sraženinu či zákal. V klinické biochemii se používá například imunoturbidimetrie, při níž vznikají komplexy antigenu a protilátky. Turbidimetrie se liší od nefelometrie: turbidimetrie měří zeslabení procházejícího světla, zatímco nefelometrie měří světlo rozptýlené pod určitým úhlem, často 90 stupňů. Turbidimetrie bývá vhodnější pro koncentrovanější disperzní soustavy, nefelometrie pro nižší koncentrace částic.. >> detail
Turbidita je optická vlastnost kapaliny vyjadřující míru jejího zákalu neboli snížení průhlednosti. Vzniká tím, že částice rozptýlené v kapalině dopadající světlo pohlcují a rozptylují, takže světlo neprochází vzorkem přímo. Ve vodě turbiditu způsobují zejména částice jílu a prachu, sedimenty, drobné organické látky, řasy, plankton a další mikroorganismy. Čím intenzivněji se světlo rozptyluje, tím je turbidita zpravidla vyšší a kapalina působí kalněji. Měří se turbidimetrem nebo nephelometrem. Nephelometrická metoda zjišťuje intenzitu světla rozptýleného pod určitým úhlem, často přibližně 90 stupňů, a používá se zejména pro málo zakalenou vodu. U silně zakalených vzorků lze měřit také zeslabení světla procházejícího kapalinou. Výsledek se podle použité metody a přístroje uvádí například v jednotkách NTU nebo FNU. Hodnoty získané rozdílnými metodami nemusejí být přímo srovnatelné. Turbidita není totéž co hmotnostní koncentrace nerozpuštěných látek, protože výsledek ovlivňuje rovněž velikost, tvar, barva a optické vlastnosti částic. Sleduje se zejména při hodnocení pitné, povrchové a odpadní vody. Vysoká turbidita může upozorňovat na znečištění nebo nedostatečnou úpravu vody a může snižovat účinnost dezinfekce. Anglickým protějškem výrazu je turbidity.. >> detail
Proud vody výrazně zakalený jemnými sedimenty a dalšími částicemi, které jsou v něm unášeny v suspenzi, takže má vyšší hustotu než okolní voda a může se šířit podél dna a ukládat vrstvy usazenin (turbidity).. >> detail
Strojní celek, kde je turbína mechanicky spojena s navazujícím pracovním strojem a přes společný hřídel mu předává výkon, takže může například pohánět generátor, kompresor nebo čerpadlo.. >> detail
