Chronografie označuje způsob zaznamenávání minulosti, kdy jsou události řazeny hlavně podle času a sledu let. V praxi jde o historický text typu letopisů či kronik, který zachycuje dění postupně v jednotlivých obdobích a klade důraz spíše na chronologii než na hlubší výklad příčin. Takové záznamy často vznikaly v prostředí církevních nebo panovnických kanceláří a sloužily k uchování paměti o důležitých událostech.. >> detail
Chronografie, tedy postup, kdy se čas nejen měří, ale také průběžně zapisuje nebo jinak dokumentuje, často s důrazem na velmi krátké časové úseky. Vychází z řeckých slovních základů spojených s časem a psaním a uplatňuje se například tam, kde je potřeba přesně zachytit začátek a konec děje.. >> detail
Podstatné jméno ženského rodu, genitiv bývá -ae. V odborném pojetí jde o nauku a soubor postupů, které slouží k datování a k určení vzájemných časových vztahů mezi událostmi nebo nálezy, aby je bylo možné správně zařadit na časovou osu. Užívá se zejména v historiografii a dalších vědách a opírá se o řecký základ chronos.;V běžném užití označuje prosté řazení podle času, tedy určení, co se stalo nebo vzniklo dříve a co až následně.. >> detail