Jedna ze dvou shodných částí zdvojeného chromozomu, které po replikaci DNA probíhají podélně vedle sebe a jsou obvykle spojeny v oblasti centromery.. >> detail
Výraz pro chromatin, tedy materiál uvnitř buněčného jádra, který je při histologickém barvení snadno zřetelný, protože se dobře váže na barviva. Tvoří jej hlavně DNA spolu s bílkovinami a při buněčném dělení se z něj organizují chromozomy.. >> detail
V medicíně, hlavně v dermatologii, označuje zánětlivé onemocnění kůže, při němž se nápadně mění její zabarvení nebo pigmentace, typicky může dojít k tmavnutí či naopak k vyblednutí. Pojmenování je odvozeno z ř. chroma-chromatos a ř. derma a změna barvy často souvisí s probíhajícím podrážděním nebo zánětem kůže.. >> detail
Označení odvozené z řeckých kořenů chroma a opsis pro poruchu barevného vidění, lidově barvoslepost. Jde o stav, kdy člověk neumí správně rozlišovat barvy nebo jejich odstíny, a může být přítomný už od narození nebo vzniknout později například při onemocněních sítnice či zrakového nervu.. >> detail
V cytopatologii jde o degenerativní proces, při němž se v buněčném jádře postupně rozkládá a rozpouští chromatin, jádro bledne a děj obvykle vyústí v zánik celé buňky. Název pochází z řečtiny, kde chroma znamená barvu a lysis rozpuštění.. >> detail