V klinické psychologii jde o typ úzkostné poruchy, při níž člověk pociťuje nepřiměřený a přetrvávající strach z jedné konkrétní barvy. Setkání s daným odstínem může vyvolat silné napětí až panické projevy a vede k vyhýbavému chování. Název je odvozen z řeckého označení pro barvu a pro strach.. >> detail
Odborný termín pro měřicí zařízení z oblasti optometrie a oftalmologie, které slouží ke kvantifikaci schopnosti oka rozlišovat barvy a k posouzení případných poruch barvocitu, například při podezření na daltonismus. Pojmenování je odvozeno z řeckých výrazů souvisejících s barvou a měřením.. >> detail
Označení odvozené z řečtiny, spojené s představou barvy a afinity, znamená snadno barvitelný. Jde o vlastnost buněk nebo tkáňových struktur, které při laboratorním barvení dobře přijímají a na sebe vážou barvivo, což se využívá hlavně v histologii a cytologii při mikroskopickém vyšetření.. >> detail
V medicíně a histologii označení pro vlastnost některých tkání nebo buněk zachycovat soli chrómu a po jejich působení se výrazně zabarvit. Typicky se s ní setkáváme u chromafinních buněk, například v dřeni nadledvin, kde souvisí s obsahem katecholaminů a využívá se při barvicích a diagnostických postupech.. >> detail
Lékařské označení pro nádor vyrůstající z chromafinních buněk, které se při reakci s chromovými solemi výrazně tmavě zbarvují. Pojmenování vychází z řec. chroma ve významu barva a z lat. affinis, tedy příbuzný. Patří mezi neuroendokrinní novotvary, často spojené s dření nadledvin nebo s paraganglii, a někdy vytváří katecholaminy, což se může projevit záchvaty vysokého krevního tlaku.. >> detail
Podélně vymezená část chromozomu, obvykle jedna ze dvou téměř totožných jednotek vzniklých po zdvojení DNA, které zůstávají spojeny v oblasti centromery.. >> detail
