V křesťanské teologii jde o zvláštní obdarování od Ducha svatého, které člověku dává schopnost sloužit druhým a posilovat společenství církve, často se spojuje s mimořádnými projevy víry a duchovní služby.;V běžném užití označuje neobvyklou osobní přitažlivost a nadání působit na okolí, tedy schopnost zaujmout, strhnout a ovlivňovat postoje či chování jiných lidí.. >> detail
Osoba, která na okolí působí mimořádně přitažlivě a přesvědčivě, snadno si získává pozornost i sympatie a lidé jí často spontánně přisuzují přirozenou autoritu. Tento dojem nevzniká jen z vrozených rysů, ale i z toho, jak člověk komunikuje a jak na něj reaguje jeho okolí.;V sociologickém a náboženském kontextu může označovat výrazného vůdce hnutí či sekty, který si vybuduje silný osobní vliv a dokáže u části skupiny vyvolat bezvýhradnou oddanost. V takové situaci mohou následovníci upozadit vlastní úsudek a nechat se vést i k jednání, které by jinak odmítli, protože charisma zde funguje jako zdroj legitimity popsaný například Maxem Weberem.. >> detail
Silný kladný citový vztah k člověku nebo věci, který se projevuje náklonností, péčí a snahou druhému prospět.;V křesťanském a etickém pojetí nezištná láska k bližnímu, někdy označovaná jako caritas, která se často ukazuje i konkrétní pomocí potřebným.. >> detail
V křesťanské tradici jde o zvláštní duchovní obdarování, které je připisováno působení Svatého Ducha a má být využíváno ve prospěch věřících a života církve.;V běžném smyslu označuje nápadné osobní kouzlo a nadání, díky němuž člověk působí velmi přesvědčivě, snadno strhne okolí a umí v lidech probouzet důvěru či nadšení.. >> detail
