V psychologickém hodnocení osobnosti se projevy a příznaky často řadí podle toho, jak silně vypovídají o stabilních rysech člověka. Existují nahodilé projevy, které jsou vyvolané momentální situací a pro daného jedince nejsou typické, například nechtěně pronesený nevhodný výraz. Dále se rozlišují sekundární, tedy spíše doprovodné znaky, jež mohou souviset s věkem, skupinovou normou nebo sociální rolí a při posuzování se berou jako méně podstatné, třeba výrazná gestikulace nebo zdvořilost přizpůsobená okolnostem. Oproti tomu centrální symptomy lépe vystihují jedinečnost osobnosti a mají vysokou diagnostickou cenu, například dlouhodobě dominantní styl jednání nebo opakované nedodržování domluv. Nejdůležitější jsou kardinální neboli signifikantní symptomy, které bývají výrazné, trvalé a rozhodující pro pochopení hlavních vlastností, například mimořádně vyhraněná zodpovědnost nebo dlouhodobě kolísavá emotivita. Takové třídění se využívá i při práci se syndromy, protože pomáhá odlišit klíčové znaky od těch pouze přidružených.. >> detail
božstvo spojované s bitvami, válkami, potyčkami a souboji, runa „věrnosti“ – představuje zrození, znovuzrození (vzkříšení) a spravedlnost a často se objevovala na pohřebních předmětech i na hrobech. >> detail
krutě někoho ovládat a ponižovat, zneužívat převahy či moci a vynucovat poslušnost nátlakem, hrozbami nebo i fyzickou silou, takže člověku působíš dlouhodobé psychické či tělesné strádání. >> detail
Žláza s vnitřní sekrecí uložená v přední části krku, která vytváří hormony podstatné pro regulaci metabolismu a celkové energetické hospodaření organismu.. >> detail
