Jde o typické kombinace interhemisferálních nebo intrahemisferálních neurologických příznaků, které vznikají v důsledku poškození šedé či bílé hmoty mozkových laloků a tím i narušení jejich funkčních spojení. Projevovat se mohou například apraxií, agrafií, afázií, slovní hluchotou nebo slovní slepotou.. >> detail
Pojem z logopedie označující poruchu výslovnosti, kdy mluvčí nedokáže správně vytvářet některé hlásky a řeč pak může působit žvatlavě a hůře srozumitelně. Etymologicky vychází z ř. dys- ve smyslu porucha a z ř. lalein, tedy žvatlat. Často se popisuje u dětí a obvykle se řeší cíleným nácvikem správné artikulace.. >> detail
Mírná forma dyslalie, při níž člověk chybně vyslovuje jen některé hlásky a celková srozumitelnost bývá převážně zachovaná, označuje se také jako dyslalia simplex.. >> detail
lehčí porucha artikulace, při níž člověk „patlá“ jen několik málo vybraných hlásek, zatímco ostatní výslovnost bývá v normě, v odborných textech se označuje také jako dyslalia levis a projevuje se spíše drobnými, lokálními chybami než celkovým zhoršením srozumitelnosti řeči. >> detail
Těžší, mnohonásobná porucha výslovnosti, kdy je narušena artikulace velkého počtu hlásek a projev zní celkově patlavě. V odborných textech se pro ni někdy používá označení tetismus. Důsledkem bývá výrazně horší srozumitelnost a často souvisí s nezralou nebo oslabenou koordinací mluvidel.. >> detail