První pojem označuje částečnou poruchu rozpoznávání vnímaných objektů. Může mít různé podoby: sluchovou (např. obtíže porozumět významu slyšených slov), zrakovou (porucha poznávání zrakem, např. napsaných či natištěných slov), hmatovou (např. nedokáže poznat klíč pouze hmatem) nebo motorickou (neschopnost rozlišit a provést dříve dobře známý pohybový vzorec, např. známý tanec). Motorická forma úzce souvisí s dyspraxií (poruchou obratnosti). Druhý pojem znamená úplnou ztrátu schopnosti rozpoznat vnímaný objekt.. >> detail
Neurologická porucha, při níž člověk sice zvuky slyší, ale nedokáže je správně rozpoznat a přiřadit jim význam, protože je narušené zpracování sluchových vjemů v mozku.. >> detail
Porucha hmatového poznávání, při níž člověk nedokáže jen na základě dotyku bezpečně rozlišit a určit předmět nebo jeho vlastnosti, často například při vyšetření bez zrakové kontroly.. >> detail
Neuropsychologická porucha, kdy je narušena schopnost rozpoznávat a správně vyhodnocovat informace získané zrakem, často i při relativně zachovaném samotném vidění.. >> detail
Dysgrafik je člověk s dysgrafií, tedy specifickou poruchou psaní, která se projevuje především obtížemi v grafické stránce písemného projevu. Dysgrafie může ovlivňovat schopnost vytvářet a správně napodobovat tvary písmen, udržovat jejich přiměřenou velikost a sklon, dodržovat rozestupy mezi písmeny a slovy nebo vést text rovně po řádku. Písmo dysgrafika může být obtížně čitelné, nepravidelné nebo velmi pomalé a samotné psaní může vyžadovat neobvykle velké soustředění a úsilí.
Dysgrafik může mít potíže také s plynulostí pohybů při psaní, příliš silným nebo naopak slabým tlakem na psací potřebu, častým přepisováním znaků nebo se zachováním stejného tvaru písmene při jeho opakovaném zápisu. Obtíže se mohou projevit výrazněji při časově omezených úkolech, delším psaní nebo opisování. Jejich konkrétní podoba a intenzita se však u jednotlivých lidí liší.
Dysgrafie neznamená nízkou inteligenci ani nedostatek snahy a dysgrafik nemusí mít problémy s porozuměním textu nebo s formulováním myšlenek. Obtíže se týkají především převodu zamýšleného textu do grafické podoby. Dysgrafii je také vhodné odlišovat od dysortografie, která se projevuje především specifickými obtížemi v pravopisu. Obě poruchy se však mohou u jednoho člověka vyskytovat současně.
Při vzdělávání může dysgrafikovi pomoci například více času na písemnou práci, vhodná úprava pracovních materiálů, omezení zbytečně rozsáhlého ručního opisování nebo možnost používat počítač či jiné kompenzační pomůcky. Konkrétní podpora se volí podle individuálních obtíží člověka.. >> detail
opožděný vývoj, oslabení nebo narušení schopnosti v daném jazyce správně tvořit gramatické tvary, projevuje se skládáním slov vedle sebe bez časování a skloňování. Přibližně do čtyř let věku může jít o tzv. fyziologický dysgramatismus, který se postupně spontánně upraví. >> detail
Hematologický pojem pro dyshematopoézu, tedy poruchu krvetvorby. Jde o stav, kdy se v kostní dřeni krevní buňky nevytvářejí nebo nedozrávají správně, takže vzniká neefektivní krvetvorba, což se může projevit chudokrevností či celkovým úbytkem krevních elementů. Název vychází z řeckých kořenů vyjadřujících poruchu a krev a z poiesis ve smyslu tvorby, často se s ním setkáváme u onemocnění kostní dřeně, například u myelodysplastických syndromů.. >> detail
