jde o podvědomé až nevědomé přebírání a napodobování („zrcadlení“) neverbálních projevů druhé osoby, které se objevuje zejména tehdy, když s jejími názory, postoji či celkovým naladěním člověk vnitřně souzní a vyjadřuje tak souhlas. >> detail
vědní disciplína zabývající se studiem sdělování informací pomocí zaujímání určitých poloh částí nebo celého těla; součást nonverbální komunikace. >> detail
souhrn psychosomatických potíží, které se objevují u vojáků po návratu z vietnamské války (např. nespavost, podrážděnost, agresivita, vtíravé vzpomínky na prožité krutosti), také Vietnamský syndrom. >> detail
Standardizovaný soubor hodnoticích kritérií určený k posuzování kvalitativních jevů či vlastností, u nichž lze rozlišit více úrovní (stupňů). Bývá sestaven tak, aby odpovídal potřebám konkrétní organizace a požadavkům daného pracovního místa nebo profese. Patří mezi nejčastěji používané postupy pracovního hodnocení, zejména tehdy, když je nutné hodnotit větší počet zaměstnanců najednou. Naopak pro detailní, individuální posouzení pracovníků na vysoce odpovědných pozicích se obvykle nepovažuje za ideální.
Základní typy těchto hodnoticích škál:
a) Verbální škály
1) Kontrolní seznam (zaškrtávání): hodnotitel označí, které slovně vyjádřené charakteristiky se na pracovníka vztahují (např. pracovitý, osobitý, temperamentní, klidný, inteligentní, těžkopádný).
2) Nucená volba charakteristik: hodnotitel pracuje se seznamem vlastností seskupených do bloků (zpravidla po 3 až 6 položkách) a z každého bloku vybere 1–2 charakteristiky (kladné i záporné), které nejlépe vystihují chování posuzovaného pracovníka.
b) Známkovací (numerická) škála
Principem připomíná školní klasifikaci: jednotlivým kritériím se přiřazuje číselná hodnota (často v rozsahu 0–5). Nevýhodou je, že pouhé číselné vyjádření může realitu příliš zjednodušovat a nemusí plně zachytit složitost a podstatu kvalitativního jevu. Příklad hodnocených oblastí: invence 0–5, inteligence 0–5, spolehlivost 0–5, sebedůvěra 0–5.
c) Numericko-verbální škály
Vycházejí z hodnoticích archů, kde je každý stupeň popsán zároveň číslem i slovním vymezením. Mají navazovat na profesiogramy jednotlivých povolání a jejich použití je zpravidla snadné (nejčastěji formou zaškrtávání). Příklad kritéria „ovládá sám sebe“: 1) výborně se ovládá i v obtížných situacích, 2) velmi dobře se ovládá i v těžkých situacích, 3) průměrně se ovládá, 4) ovládá se spíše méně než více, 5) málo se ovládá, má slabou vůli.. >> detail
Jedná se o škálu určenou k kvantitativnímu zjišťování názorů, postojů či míry souhlasu s určitým tvrzením. Respondentovi se předloží sada výroků a u každého z nich vybere jednu z nabízených kategorií, které vyjadřují intenzitu souhlasu nebo nesouhlasu (často jde např. o pětibodové hodnocení). Příklad položky: „Naše škola má vynikající učitele.“ Možnosti odpovědi: 1) Silně souhlasím, 2) Mírně souhlasím, 3) Nevím / nemohu posoudit, 4) Mírně nesouhlasím, 5) Silně nesouhlasím.. >> detail
To, co člověk nevysvětluje rozumem, ale prožívá jako skutečnost přesahující běžný svět, je to protiklad profánního. Jde o mystérium, které zároveň vzbuzuje bázeň, úctu i fascinaci a tvoří ústřední jádro všech náboženství.. >> detail
