Prospěšný jev, kdy to, co si člověk dříve osvojil (znalosti, dovednosti nebo zkušenosti), usnadňuje zvládání nových úkolů a další učení. Objevuje se hlavně tehdy, když mají původní a nová situace společné prvky, takže jedinec postupuje rychleji, dělá méně chyb a dokáže své jednání lépe přenášet do dalších podobných situací.. >> detail
Expresivní, většinou hanlivé pojmenování pro člověka, který působí směšně nebo je ostatním nesympatický, jako bezvýznamná figurka do počtu.;Ve starším úzu označení pro správně zaujmutý postoj a držení těla, například při tanci, na jevišti nebo při slavnostním vystupování.. >> detail
Pozlátko je velmi tenká fólie zlata, popřípadě jiného kovu nebo metalického papíru, používaná k pozlacování a zdobení povrchů, například rámů obrazů, soch, štuků či knižních vazeb, kdy se lístek klade na připravený podklad a fixuje vhodným lepidlem nebo lakem, aby vytvořil trvalý zlatý vzhled; přeneseně označuje okázalý, líbivý zevnějšek nebo slova a gesta, která mají dodat věcem lesk a prestiž, ale ve skutečnosti zakrývají průměrnost či nedostatky, často s lehce ironickým či kritickým tónem, například společenské nebo marketingové pozlátko, které funguje jen na oko, a výzvu vidět realitu bez pozlátka.. >> detail
Dominantní až hyperdominantní (autokratické) nastavení osobnosti, které se projevuje potřebou vést, poučovat a řídit druhé (děti i dospělé), lze posuzovat přímým pozorováním nebo nepřímo získáním informací v rozhovoru či dotazníku. Údaje je možné získat od samotného člověka i od lidí z jeho okolí (spolupracovníků, přátel, příbuzných).
Vhodným nástrojem je dotazník interpersonální diagnózy Interpersonal Check List (ICL), který vytvořili američtí psychologové Timothy Leary, R. L. LaForge a R. F. Suczek, pro české prostředí jej upravili Jiří Kožený a Pavel Ganický. Část zaměřenou na dominanci může vyplnit také zkoumaná osoba jako sebehodnocení.
Sebehodnoticí dotazník dominance – u každé položky zvolte ANO (souhlasím) nebo NE (nesouhlasím):
1) Myslí si o mně lidé dobře?
2) Dělám na druhé dobrý první dojem?
3) Umím dávat jasné pokyny a příkazy?
4) Umím svým vystupováním na lidi zapůsobit?
5) Umím ovlivňovat chování i prožívání druhých?
6) Jsem mnoha lidem sympatický/á?
7) Váží si mě lidé?
8) Jsem typ, který umí vést ostatní?
9) Vyhovuje mi zodpovědnost?
10) Mám potřebu každému radit?
11) Dělám ze sebe důležitého/ou?
12) Rád/a vedu ostatní, dávám pokyny a rozhoduji?
13) Mám tendenci ovládat druhé?
14) Usiluji o úspěch až příliš?
15) Očekávám od lidí uctivý obdiv?
16) Mám sklon všechny komandovat?
17) Chovám se někdy až diktátorsky?
Orientační vyhodnocení: více než 8 kladných odpovědí obvykle ukazuje na nadprůměrně výraznou dominanci. Více než 12 kladných odpovědí může naznačovat extrémní či maladaptivní podobu dominantního chování, výsledek je vhodné ověřit ještě další metodou (např. odborným rozhovorem s psychologem/psychiatrem nebo zpětnou vazbou od lidí, kteří vás dlouho a dobře znají).. >> detail
Mezi poruchy pozornosti (prosexie) patří:
- paraprosexie: pozornost je upřená nesprávným směrem, např. k patologickým podnětům,
- hyperprosexie: nápadně zvýšená a často „zafixovaná“ pozornost (např. na sebepozorování nebo na jediný problém, předmět či děj),
- hypoprosexie: výrazně oslabená pozornost (v jedné nebo ve více jejích složkách),
- aprosexie: úplná neschopnost soustředění, typicky při tělesném či psychickém vyčerpání.
Tyto poruchy úzce souvisejí se stavem sensoria (vědomí), tedy se schopností vnímat a chápat vztahy mezi vlastní osobou a okolním prostředím. V klinické praxi se stav vědomí často posuzuje podle orientace v čase a prostoru, podle osobní, situační a místní orientace, tyto ukazatele ale vypovídají o vědomí jen nepřímo.
V běžném životě se nejčastěji setkáváme se zhoršenou koncentrací a se špatnou distribucí (rozdělováním) pozornosti, což se projeví roztržitostí. Ta se může objevit např. při rozčilení, při zastřeném vědomí a u stavů jako somnolence (chorobná dřímota), narkolepsie (neodolatelné záchvaty spánku), delirium (obluzené vědomí se ztrátou orientace a zmateností), obnubilace (mrákotný stav s chováním připomínajícím hypnózu) nebo depersonalizace (lehčí porucha vědomí, kdy člověk prožívá sám sebe jako „cizího“).
Někdy se rozlišuje roztržitost zdánlivá („profesorská“) a roztržitost skutečná: zdánlivě roztržitý člověk je natolik pohlcen jednou činností, že nevnímá jiné podněty, zatímco skutečně roztržitý člověk se nedokáže soustředit na nic.
Častým problémem je i absence bezděčné (spontánní) pozornosti. Závažnější poruchou je ADD (Attention Deficit Disorder) a porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou se označuje jako ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder).
Pro rozvoj pozornosti platí, že ji snadno upoutá každý motivačně dostatečně silný podnět (stimul) a také vše nové nebo měnící se.. >> detail
