Psychosociální jev, při němž se to, jak člověk navenek vystupuje a jaké signály vysílá do vztahů, následně vrací jako reakce okolí. Odezva může být podpůrná nebo naopak zraňující, protože lidé často nevědomě zrcadlí tón komunikace, očekávání a způsob zacházení. V praxi jde o formu sociální zpětné vazby, která může postupně zesilovat atmosféru ve skupině i kvalitu mezilidské interakce.. >> detail
duševní nebo psychosomatický ukazatel, který lze na základě odborného psychologického vyšetření odborně posoudit a číselně vyjádřit, slouží jako indikátor pro hodnocení psychických procesů a stavů i osobnostních rysů (např. inteligence, extraverze, introverze, interpersonální senzitivita, stabilita) a také jejich odchylek či poruch (např. hostilita, neuroticismus, psychoticismus, fobie, paranoidita, somatizace).. >> detail
Obrazné pojmenování založené na přirovnání ke skalpelu, které zdůrazňuje, že v mezilidské komunikaci může vhodně zvolená věta proniknout velmi hluboko, něco odkrýt nebo změnit vnímání, a při nešetrném použití také citelně zasáhnout psychiku či vztahy.. >> detail
Období batolete (přibližně 1–3 roky) se obvykle rozlišuje na mladší batole (1–2 roky) a starší batole (2–3 roky). Končí zhruba v době, kdy se dítě výrazněji začne uvědomovat samo sebe a nastupuje první fáze vzdoru. Z psychologického hlediska je toto období typické rychlým rozvojem zrakového a sluchového vnímání, výrazným pokrokem v lokomoci (hrubé i jemné motorice), rozšiřováním mimiky a neverbálního vyjadřování, prudkým rozvojem řeči a myšlení a také silnou fantazií. Fantazie se může projevovat tzv. fantastickým iluzionismem – dítě někdy prožívá své představy, jako by byly skutečné, a může „mluvit“ s imaginárním kamarádem či pomyslným publikem. Současně se upevňují hygienické návyky a roste sebeobsluha při jídle i oblékání. S rozvojem řeči a myšlení se zvyšuje i uvědomění sebe sama a vůle: dítě často vzdoruje a bývá negativistické, protože se snaží prosadit vlastní rozhodování, roste jeho potřeba samostatnosti a určitého sebeurčení. Důležitá je bazální vazba na matku nebo hlavní pečující osobu (attachment), která u většiny dětí přetrvává, při separaci, zejména u mladšího batolete, se mohou objevit stavy od subdeprese a deprese až po silné vnitřní napětí a anihilační anxietu (závažnou existenční úzkost). S růstem sebevědomí dítě postupně přestává být jen pasivně přizpůsobivé a začíná aktivně ovlivňovat okolí a „přizpůsobovat si“ podmínky. Některé děti mají velmi silný smysl pro vlastní věci (např. hračky či pamlsky) a energicky je brání slovně i fyzicky. Typická je také spontánnost, malá zábrana a omezená autoregulace chování.. >> detail
Jde o teoretický i aplikovaný obor, který zkoumá psychické stránky lidské pracovní činnosti – její podmínky, specifika i vztahy na pracovišti. Sleduje, jak psychika a osobnost člověka ovlivňují průběh a výsledky práce a jak se na pracovní výkonnosti podílejí sociální vazby a dění v pracovních skupinách (sociální psychologie práce). Připravuje doporučení pro úpravy strojů a nástrojů tak, aby lépe odpovídaly možnostem člověka (inženýrská psychologie, ergonomie), a navrhuje i zlepšení pracovního prostředí. Vytváří profesiogramy a postupy pro posuzování nároků jednotlivých povolání i vhodnosti konkrétní osoby. Poskytuje odborné konzultace při výběru a rozmísťování pracovníků a nabízí sociálně‑psychologické poradenství. Historicky se pro tento obor v letech 1912 až do 50. let 20. století používal název psychotechnika, spojený s americkým psychologem německého původu Hugem Münsterbergem (1863–1916) a Williamem Sternem (1871–1938).. >> detail
Psychologické vymezení etapy mladšího školního věku, která obvykle trvá zhruba od 6 do 10–11 let. U zdravých dětí jde převážně o čas poměrně vyrovnaného, klidného a veselého prožívání i celkového duševního rozvoje, u dívek zpravidla přibližně do deseti let, u chlapců asi do jedenácti let. Zvlášť důležitý je samotný začátek této fáze, protože kolem šestého roku se posuzuje, zda je dítě školsky zralé, dostatečně připravené a schopné nastoupit do školy.. >> detail
Směr v humanitních a společenských vědách, který má tendenci zúžit výklad složitých společenských a kulturních jevů na procesy v psychice jednotlivců, jako jsou motivace, emoce nebo způsoby vnímání, a často tím upozadí vliv institucí, dějin či materiálních podmínek.;V rámci filozofie poznání a teorie logiky jde o stanovisko, podle něhož se logické zákony a normy správného usuzování chápou jako odraz toho, jak lidská mysl reálně funguje, tedy jako něco odvozeného z psychologie, nikoli jako principy platné nezávisle na psychických stavech lidí.. >> detail
Za skutečného psychologa nelze považovat toho, kdo zároveň není i fyziologem – porozumění psychice předpokládá znalost tělesných (fyziologických) procesů (J. P. Müller).. >> detail
