Filozofické pojetí, které chápe dialektický rozpor ne jako něco, co se dá dovést k jasné racionální syntéze, ale jako nerozluštitelnou aporii či antinomii, tedy paradoxní napětí odhalující meze lidského rozumu. Často se objevuje v úvahách na hranici mezi vědeckým vysvětlováním a náboženskou interpretací, kde se vedle argumentů počítá i s prvkem víry.. >> detail
Stav, kdy je močový měchýř nadměrně naplněný kvůli zadržování moči, ale zároveň dochází k samovolnému a neovladatelnému úniku, typicky po kapkách nebo přetékáním. Je to zvláštní kombinace retence a inkontinence, často při překážce v odtoku moči nebo při poruše nervového řízení měchýře.. >> detail
V logice a filozofii tvrzení nebo úvaha, která při použití přijatých pravidel skončí v rozporu a bez úpravy předpokladů se nedá smysluplně dořešit, často tím odhaluje skrytou chybu v uvažování.;V běžném užití označení pro jev či výrok, který zní proti zdravému rozumu nebo se zdá málo pravděpodobný, protože spojuje zdánlivě neslučitelné věci.. >> detail
Řecké přídavné jméno pro něco, co jde proti tomu, co by člověk běžně čekal, může působit zvláštně a až protichůdně. V širším smyslu se tím označuje i výrok, který vypadá jako rozpor, ale při správném výkladu může dávat smysl a upozorňuje na skryté předpoklady.;V lékařství pulsus paradoxus, tedy paradoxní puls, kdy je tep při nádechu hůře hmatný nebo výrazně zeslábne a při výdechu se naopak zřetelněji zesílí. Bývá to popisný znak u některých srdečních a plicních stavů spojených se změnami tlaku v hrudníku, například u srdeční tamponády nebo těžkého astmatu.. >> detail
(a, um, z ř. para a endon) Lékařské označení pro poruchy a onemocnění, při nichž není primárně zasažen endokrinní systém, ale žlázy s vnitřní sekrecí se následně zapojí do průběhu choroby a mohou být funkčně či strukturálně poškozené. Patří sem také situace, kdy endokrinní účinky vykazují tkáně, které hormony běžně nevytvářejí, typicky například u některých nádorů s paraneoplastickými projevy.. >> detail
Anatomický a medicínský výraz pro něco, co je umístěno těsně vedle epiglottis, tedy u hrtanové příklopky, která se při polykání sklápí a pomáhá chránit dýchací cesty.. >> detail
Lékařské označení pro záchvatovitý stav, který se svými projevy podobá epilepsii, ale nejde o běžnou formu padoucnice. Název je odvozen z řeckého para ve smyslu vedle nebo při a z epilepsia. V klinické praxi může zahrnovat i některé neepileptické paroxysmální epizody, například psychogenní záchvaty.. >> detail
Hematologický termín pro nezralou červenou krvinku typu erythroblastos, která má oproti běžnému vývojovému stadiu nápadně atypickou morfologii a změny v buněčné stavbě, často na úrovni jádra nebo cytoplazmy. Předpona ř. para vyjadřuje, že jde o formu stojící mimo obvyklý vzhled, takové buňky se typicky popisují při hodnocení kostní dřeně u poruch krvetvorby.. >> detail
V medicíně označení pro poruchu kožního čití, kdy člověk vnímá doteky nebo teplotu zkresleně, případně cítí nepříjemné vjemy i bez podnětu, typicky brnění, píchání či pálení. Název vychází z řec. para ve smyslu vedle a aisthesis jako vnímání a často souvisí s podrážděním nebo poškozením nervových drah.. >> detail