V esoterice a okultních praktikách se tím myslí údajná komunikace mimo běžné smysly, při níž má docházet ke spojení mezi dušemi lidí nebo ke kontaktu s bytostmi chápanými jako duchové, často za pomoci média či v transu.. >> detail
Psychometrie je část psychologie, která se zabývá tím, jak psychické vlastnosti převést na srovnatelná čísla pomocí standardizovaných testů a škál. Využívá se hlavně při konstrukci a vyhodnocování nástrojů pro odhad kognitivních schopností a při kontrole jejich spolehlivosti a validity.. >> detail
Jde o testově zaměřené nástroje používané v psychologické diagnostice k měření a porovnávání schopností a dalších psychických vlastností. Jejich vývoj se začal výrazněji prosazovat na konci 19. století: v roce 1890 americký psycholog James McKeen Cattell (1860–1944) zveřejnil práci o individuálních rozdílech v reakcích na jednoduché mentální úkoly (např. rychlost pohybů). Mezi prvními zkoumal duševní schopnosti také britský psycholog Francis Galton (1822–1911). První široce používaný test inteligence sestavil roku 1905 francouzský psycholog Alfred Binet (1857–1911). V USA patřili k nejvýznamnějším autorům psychodiagnostických testů Robert Mearns Yerkes (1876–1956), prezident Americké psychologické asociace (APA, American Psychological Association), dále David Wechsler (1896–1981), Henry H. Goddard (1866–1957) a Lewis Madison Terman (1877–1956). Terman se podílel na vojenských testech Army Alpha (pro anglicky mluvící brance) a Army Beta (pro analfabety a neanglicky mluvící brance), které byly za první světové války použity při vyšetření přibližně 1 700 000 branců.. >> detail
V esoterice se tím myslí domnělá schopnost některých lidí získávat informace o minulosti prostřednictvím neživých věcí, jako by v nich byl uložen jakýsi otisk událostí. Praktik má při dotyku nebo soustředění na předmět údajně „vyčíst“ příběh jeho původu a také poznatky o osobách, které s ním byly spojeny, včetně jejich prožívání, povahy či psychického nastavení. Z hlediska vědecké psychologie nejde o ověřený jev a není to součást uznávaných psychologických postupů.. >> detail
Oblast psychodiagnostiky, která se snaží psychické procesy, schopnosti a stavy převést na měřitelné ukazatele, aby je bylo možné popsat, porovnávat a sledovat jejich změny. Využívá především testy a škály, pomocí nichž se posuzuje třeba úroveň kognitivního výkonu, některé osobnostní charakteristiky nebo odolnost vůči zátěži, a současně se zkoumá, jak spolu tyto vlastnosti souvisejí. Součástí je i konstrukce a ověřování nástrojů, práce s normami a standardizací a hodnocení kvality měření, typicky přes pojmy jako spolehlivost a validita, často s podporou statistických metod včetně moderních modelů typu item response theory. Někdy se pro tento směr používá i označení psychometrie a historicky navazuje na výzkumy individuálních rozdílů z konce 19. století, z nichž postupně vzešly rané testy schopností a první prakticky využívané škály inteligence spojované například s Alfredem Binetem.. >> detail
Nadprůměrně rozvinutá koordinace a motorická zručnost, díky níž se jedinec rychle a přesně učí nové pohybové úkony, hlavně ty vyžadující jemnou práci rukou, a dokáže je snadno převést do automatických pohybových vzorců.. >> detail
