Popis psychologických nároků a typických rysů jednotlivých sportů a pohybových aktivit, včetně předpokladů potřebných k jejich úspěšnému provádění.. >> detail
Působící povzbuzení psychických funkcí a činnosti CNS: zvyšuje bdělost a pozornost, potlačuje únavu, ve vyšších dávkách může vyvolat silné rozrušení, třes, nespavost až křeče. Tyto látky se užívají k překonání únavy a k celkovému povzbuzení, nejběžnějším příkladem je kofein obsažený v kávě a čaji. Některé z nich (amfetamin, pervitin) mohou vést k výrazné drogové závislosti a k poškození orgánů, např. k arytmiím. Při akutní otravě mohou vyvolat i těžké duševní poruchy. Srovnej: toxikománie. Etymologie: psyche, stimulace.. >> detail
Ve zdravotnické praxi jde o léčebné působení rozhovorem a cílenými psychologickými technikami, jejichž cílem je zmírnit nebo odstranit psychické potíže, poruchy prožívání a chování a také některé tělesné obtíže, u nichž hraje roli psychika. Probíhá nejčastěji individuálně nebo ve skupině a může mít řadu podob, například vysvětlující a edukativní přístup, práci se sugescí včetně hypnózy, nácvikové postupy vycházející z behaviorálních a kognitivně behaviorálních principů a různé integrativní kombinace. Edukativně laděná forma stojí na srozumitelném objasnění podstaty potíží, hledání jejich spouštěčů a udržujících faktorů a na doporučeních pro duševní hygienu, režim a dlouhodobě udržitelný životní styl, kde se často otevírá i téma spánku, pohybu a výživy, což připomíná už staré lékařské zdůraznění významu stravy pro zdraví. Sugestivní techniky využívají jednorázové či opakované návrhy a vedení v navozeném uvolnění, přičemž se volí míra direktivity podle toho, zda člověk lépe reaguje na pevnější vedení, nebo na více podpůrný a partnerský styl. Někdy se pracuje i s řízeným uvolněním nahromaděného emočního napětí ve stavu snížené bdělosti, který může být za určitých okolností farmakologicky podpořen a vždy vyžaduje zdravotní dohled. Nácvikové postupy zahrnují relaxaci, postupné vystavování obávaným situacím, učení nových dovedností a posilování sebekontroly, případně i techniky práce s tělem, například autogenní trénink. V praxi se metody často skládají do léčebného plánu na míru podle diagnózy, motivace a možností pacienta, přičemž jiný důraz bývá u funkčních a neurotických potíží a jiný u organicky podmíněných poruch. U dětí se běžně uplatňuje terapeutická hra a další psychokorektivní, psychorehabilitační nebo edukační aktivity. Účinnost výrazně ovlivňuje osobnost a styl terapeuta i kvalita terapeutického vztahu, takže i zdánlivě drobné verbální či neverbální podněty mohou vést k překvapivě silnému, někdy i psychosomaticky patrnému účinku.. >> detail
Osobnostní rys popsaný H. J. Eysenckem: geneticky ovlivněná náchylnost k rozvoji duševních poruch (např. schizofrenie), často spojená se zhoršenou schopností vycházet s ostatními lidmi, někdy se překládá jako psychotismus.. >> detail
