Jedinec se zvýšenou tendencí k emočnímu a afektivnímu odporu, k nadměrné kritičnosti a vyvolávání sporů, mívá potřebu vše opravovat, korigovat a „napravovat“, často se dostává do konfliktů a nezřídka vykazuje i extrapunitivitu (přenášení viny a odpovědnosti na druhé).. >> detail
Tzv. koronární vzorec chování (typ A), který popsali američtí kardiologové Meyer Friedman a Ray H. Rosenman, označuje způsob prožívání a jednání, v němž převažuje trvalý tlak na výkon a silný pocit, že „čas neustále utíká“. Člověk s tímto nastavením si obvykle hromadí úkoly, snaží se stihnout co nejvíc v co nejkratší době a obtížně snáší prodlevy – čekání, pomalé tempo druhých nebo situace, které nemůže řídit.
Typické je výrazné zaměření na výsledky, úspěch a měřitelný „výkon“ (často na úkor odpočinku, vztahů či volnočasových aktivit). Častá je soutěživost, potřeba být vpředu a tendence vnímat běžné situace jako zápas nebo závod. K tomu se může přidávat netrpělivost, popudlivost až otevřená hostilita vůči okolí, někdy i hrubší slovník.
Na tělesné a behaviorální rovině se tento styl často projevuje vysokým vnitřním napětím: neklidem, potížemi „jen tak sedět“, výraznou motorickou aktivitou, sevřeným výrazem, napětím v obličeji, zrychlenou a důraznou řečí, častým přerušováním druhých, gestikulací nebo tiky z nervozity. V zátěži se mohou objevovat i projevy aktivace stresové reakce, například bušení srdce, pocení, úzkostné ladění či zvýšená dráždivost.
V pracovním vedení mívá tento typ sklon k tvrdému, direktivnímu stylu – s vysokými nároky, menší tolerancí k chybám a menší citlivostí k potřebám podřízených. Rakouský etolog Konrad Lorenz tento životní „závod se sebou samým“ chápal jako jeden z typických problémů moderní civilizace, protože dlouhodobě udržuje člověka ve škodlivém tempu.
V klasickém pojetí je tento vzorec spojován se zvýšeným rizikem ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu ve srovnání s uvolněnějším typem B, současné výzkumy navíc často zdůrazňují, že zvlášť rizikovou složkou bývá chronická hostilita a dlouhodobě nezvládaný stres.. >> detail
U lidí označovaných jako osobnostní typ C (tj. karcinogenní osobnost) se uvádí, že údajně snáze onemocní rakovinou. Mívají méně vhodné atribuční a interpretační styly: bývají pesimističtí ve výkladu událostí, mají sklon vše si negativně vysvětlovat a často prožívají nízký pocit osobní kontroly nad vlastním životem. To souvisí se syndromem bezmocnosti a beznaděje – tzv. syndromem HH (helplessness and hopelessness) popsaným Martinem Seligmanem. Pocit, že stres nelze ovlivnit, bývá dáván do souvislosti s oslabeným fungováním imunitního systému.
Tito lidé se často snaží být společensky „v pořádku“, přijatelní a uznávaní. Často se vyhýbají konfliktům (zejména ženy), potlačovaná hostilita se pak může obracet „dovnitř“ a vést k somatizaci potíží. Usilují o spolupráci a nadměrnou přizpůsobivost, bývají pasivní, hodně se trápí, pláčou, „užírají se“ vnitřně, mívají subdeprese i deprese a bývají až přehnaně trpěliví. Chovají se málo asertivně, své potřeby a postoje prosazují jen slabě.
Mají tendenci potlačovat či popírat depresi, zlost a nepřátelství. Často se u nich objevuje generalizovaný pocit úzkosti (anxiozity), dlouhodobé vnitřní napětí, lekavost, různé obavy a přetrvávající sklíčenost. Bývají závislí a podřízení, současně velmi svědomití, Konrad Lorenz u nich hovořil o nekritické poddajnosti. Potlačují vnější projevy afektů – hněv, zloba, nepřátelství, strach i smutek – a zejména negativní emoce otevřeně nevyjadřují. Často popírají vlastní trápení a utrpení, v pozadí však mívají skryté pocity beznaděje a bezmocnosti, prožívají silná zklamání, překvapení, děsy a úleky a mohou mít dojem, že ať udělají cokoli, dopadne to špatně.. >> detail
pocit osobního naplnění a zadostiučinění z dosažených výsledků, míra toho, jak je člověk úspěšný a jak se mu daří, například v profesním životě. >> detail
