Onemocnění, při němž se ve sliznici žaludku nebo v počáteční části tenkého střeva vytvoří hlubší defekt, tedy ulkus, který zasahuje pod povrchový epitel. Vzniká typicky tehdy, když převládnou agresivní vlivy trávící šťávy, zejména kyselina chlorovodíková a pepsin, nad ochrannými mechanismy slizniční bariéry a prokrvením. Významným etiologickým činitelem bývá infekce Helicobacter pylori, u části nemocných hrají roli také nesteroidní protizánětlivé léky, kouření a některá chronická onemocnění včetně jaterní cirhózy, přičemž uplatnit se mohou i dědičné dispozice a psychická zátěž. Hlavním příznakem je bolest v nadbřišku, u postižení dvanáctníku často nastupuje nalačno nebo v noci a po jídle se zklidní, zatímco u žaludeční lokalizace může být vázána spíše na příjem potravy. Obtíže mívají kolísavý průběh s obdobími zlepšení a zhoršení. Závažné komplikace zahrnují krvácení do trávicí trubice a perforaci stěny s rozvojem náhlých břišních příznaků, méně často dochází k poruše pasáže v oblasti vývodu žaludku. Diagnostika stojí hlavně na gastroskopii s možností biopsie a na vyšetřeních k průkazu Helicobacter pylori, doplňkově lze využít i zobrazovací metody. Léčba se opírá o potlačení sekrece kyseliny, nejčastěji inhibitory protonové pumpy, a při prokázané infekci o eradikační antibiotickou léčbu, důležitá je také úprava životosprávy a odstranění vyvolávajících faktorů. Moderní farmakoterapie výrazně omezila potřebu chirurgických výkonů, které se dnes uplatňují hlavně u komplikací. Onemocnění může recidivovat, opakované návraty potíží spojené s výraznou hyperaciditou vyžadují pomyšlení na Zollingerova-Ellisonova syndromu při gastrinomu. U vředů v žaludku je histologické vyšetření zásadní k vyloučení karcinomu, zvláště pokud je kyselost žaludečního obsahu snížená. Podobný soubor obtíží může někdy způsobovat i funkční dyspepsie.;Etymologie: výraz vychází z řec. pepsis, které znamená vaření a také trávení.. >> detail
Organické sloučeniny složené z aminokyselin propojených do řetězce amidovou vazbou typu -CO-NH-. Tato vazba vzniká spojením karboxylové skupiny jedné aminokyseliny s aminoskupinou další za odštěpení vody. Vznikají jako produkty a meziprodukty metabolismu aminokyselin a při štěpení či přestavbě bílkovin. Podle délky řetězce se mluví například o dipeptidu nebo o delších polypeptidových řetězcích, u nichž se při relativní molekulové hmotnosti v řádu několika tisíc už obvykle přechází do kategorie bílkovin. Často se získávají hydrolýzou proteinů a část lze připravit i laboratorní syntézou.;V biologii a medicíně jsou tyto krátké aminokyselinové řetězce často biologicky aktivní. Mohou působit jako hormony, neuromediátory nebo lokální signální molekuly a některé vykazují antimikrobiální či imunomodulační účinky. Proto se používají jako východisko pro vývoj léčiv a také jako laboratorní standardy nebo diagnostické ukazatele.;V praxi se vyrábějí buď řízeným enzymovým štěpením bílkovin, nebo chemickou syntézou, která umožňuje přesně zvolit pořadí aminokyselin. Uplatnění nacházejí ve výzkumu enzymů, v analytice například při hmotnostní spektrometrii a také v doplňcích stravy či kosmetických přípravcích, kde bývají součástí směsí vzniklých z proteinových hydrolyzátů.. >> detail
přes těžkosti k velikosti, k vysokým a ušlechtilým metám se člověk dostane jen za cenu námahy, strádání a překonávání překážek, někdy se vykládá i jako „Skromností k vznešenosti“, rodové heslo šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu, které Théophile Gautier v románu Kapitán Fracasse připsal gaskoňskému baronskému rodu de Sigognac. >> detail
