Úroveň morálního uvažování běžná u dětí, kdy se řídí hlavně vnějšími důsledky a hodnocením autorit: za „špatné“ považují to, co dospělí označí jako nesprávné a za co následuje trest, a za „dobré“ to, co je dospělými schvalováno a odměňováno. Klíčovou motivací je především vyhnout se trestu (a často také získat odměnu).. >> detail
Psychopatologie se zabývá příznaky a příčinami (podmiňujícími faktory) závažných duševních a osobnostních poruch, které mohou vést k dočasné nebo trvalé ztrátě pracovní schopnosti a k narušení běžné psychosociální komunikace.. >> detail
Piagetův vývojově psychologický pojem vztahovaný k předškolnímu věku, zhruba od dvou let do nástupu do školy. V tomto období dítě už běžně pracuje se znaky a jazykem, dokáže si věci představovat a symbolicky je zastupovat, ale ještě neuvažuje plně logickými operacemi typickými pro pozdější školní věk. Obvykle se rozlišuje dřívější část se symbolickým a předpojmovým uvažováním a navazující etapa, v níž převažuje názorné, intuitivní myšlení, často spojené s egocentrickým pohledem a soustředěním se na nápadné rysy situace.. >> detail
opakující se, každý večer podobný sled činností při uspávání dítěte, které ho zklidní a připraví na spánek (např. vyvětrání ložnice, uvolnění, krátké čtení, zpěv či poslech hudby, pohlazení a polibek na dobrou noc). >> detail
Představa je vnitřní (mentální) obraz předmětu nebo jevu, který si člověk vybaví z dřívější zkušenosti uložené v paměti. Schopnost takové obrazy vytvářet a vyvolávat se opírá o zrakové, sluchové i kinestetické vjemy. Vizuospaciální schopnosti zahrnují práci se zrakově‑prostorovými představami a orientaci v prostoru pomocí zraku. Oproti skutečnému vjemu bývají představy obvykle méně jasné a ostré, méně přesné, útržkovité (zachycují spíš nápadné rysy než detaily), nestálé a krátkodobé, zároveň si člověk zpravidla uvědomuje, že nejde o realitu, ale jen o vnitřní obraz. U malé části lidí, hlavně u dětí, se mohou představy výjimečně velmi přibližovat vjemům (eidetická vloha). Eidetismus označuje mimořádně živé a přesné, téměř „fotografické“ uchování vjemu v paměti, uvádí se, že se v určité vývojové fázi objevuje asi u 4–5 % osob. S přibývající zkušeností tato schopnost často slábne a v dospělosti ji nahrazuje běžná, méně věrná obrazotvornost. U hysteroidních a velmi senzitivních osob se může zesílit natolik, že se zhoršuje rozlišování mezi skutečností a fantazií. Představy mají důležitou roli při řízení a regulaci jednání, například prostřednictvím představ o morálním chování. Úzce souvisejí s dalšími psychickými procesy, zejména s pamětí: ovlivňují vnímání, poskytují podklad pro imaginaci a fantazii (tvorbu obrazů dříve neviděného), napomáhají tvorbě pojmů a mohou vyvolávat emoce.. >> detail
Předem utvořené a poměrně pevné hodnocení, většinou nepříznivě zabarvené, zaměřené na lidi nebo různé okolnosti, které nevychází z dostatečných znalostí či přímé zkušenosti a jen obtížně se koriguje i tehdy, když se objeví relevantní informace svědčící o opaku. V psychologii se často popisuje jako kognitivní zkreslení navázané na stereotypy a může ovlivňovat chování, například vést k nespravedlivému posuzování.. >> detail
Vývojové období raného dětství navazující na batolecí věk, obvykle od doby po třetích narozeninách až do nástupu dítěte do školy. Bývá spojeno s výrazným rozvojem řeči, pohybu, samostatnosti a sociálních dovedností a s postupnou přípravou na školní učení.. >> detail
