Chirurgicky vytvořené propojení dvojice organismů, zpravidla jedinců jednoho druhu, při němž se alespoň částečně sjednotí jejich tělní prostředí (zejména krevní oběh). Využívá se v experimentální biologii a medicíně k ověřování účinků látek a regulačních mechanismů mezi organismy.;Přechodný, obvykle vratný stav nervu, kdy se výrazně sníží nebo zcela vymizí schopnost šířit nervový impuls. Jde o funkční poruchu vedení, která může souviset s lokálním poškozením, útlakem či vyčerpáním nervové tkáně.. >> detail
V embryologii jde o označení parablastu, tedy mezodermální buňky v časném vývoji zárodku, z níž se vyvíjí angioblast. Angioblasty pak představují prekurzory buněk cévní výstelky a uplatňují se při zakládání prvních krevních cév. Pojmenování vychází z řec. para ve významu vedle a z řec. blastos ve smyslu pupen nebo zárodek.. >> detail
Odborné označení pro poruchu zrakového vnímání, při níž je vizuální informace zachycována nebo vyhodnocována zkresleně, takže člověk vnímá obraz reality nepřesně. Etymologicky se vykládá z řec. para ve významu u, při nebo vedle a z řec. blepsis jako vidění.. >> detail
Ženské podstatné jméno užívané v medicíně, hlavně v psychiatrii. Popisuje poruchu vůle a volního jednání, kdy je narušeno plánování, zahájení nebo udržení cílené činnosti a chování pak neodpovídá obvyklému záměru či motivaci. Etymologicky se odvozuje z řec. para ve významu mimo nebo vedle a boulē ve smyslu vůle a úmysl.. >> detail
Jeho občanské jméno bylo Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim. Byl to švýcarský lékař a učitel: přednášel na univerzitě v Basileji, ale kvůli sporům musel město opustit a poté putoval po celé Evropě. V muzeu v Moravském Krumlově je dodnes vystavena místnost, v níž pobýval. Tvrdil, že dobrý lékař stojí především na velké, pečlivě získané a svědomitě ověřované zkušenosti. Medicínu považoval za nejzákladnější a všeobsahující vědu, protože přímo pečuje o blaho člověka, teologie, filozofie i alchymie měly být jen pomocnými nástroji a oporou lékařství. Učil, že procesy v organismu jsou hlavně chemické přeměny několika prvotních složek. Za základní princip pokládal rtuť, která měla odpovídat duchu, sůl spojoval s tělem a síru s duší, jež umožňuje propojit ducha (rtuť) s tělem (sůl). Nadbytek síry měl podle něj vyvolávat horečku, nadbytek soli naopak vodnatelnost. Prosazoval celostní pohled na člověka: lékař nemá léčit jen tělo a přehlížet duši i osobnost pacienta.. >> detail
Z ř. parakentesis, tedy propíchnutí. Jde o lékařský výkon, při němž se za sterilních podmínek jehlou nebo trokarem cíleně vstoupí do dutého orgánu či tělní dutiny, kde se nahromadila tekutina, aby se obsah odsál, případně odebral vzorek pro diagnostiku, a často se tím sníží tlak a zmírní obtíže. Provádí se například při vypuštění tekutiny z dutiny břišní u ascitu, případně při punkci pleurální dutiny u výpotku.. >> detail
