V medicíně se tím označuje něco, co souvisí s dyspepsia, tedy poruchou trávení. Používá se pro popis stavu nebo obtíží typických pro zhoršené trávení, například nepříjemného tlaku v nadbřišku, nadýmání nebo pálení žáhy.. >> detail
Lékařský pojem pro poruchu polykání, tedy situaci, kdy člověk nedokáže snadno a bezpečně posunout sousto nebo tekutinu z úst dál do jícnu. Může se projevovat pocitem, že jídlo uvázlo, kašlem či zhoršením hlasu po polknutí a vede i ke zvýšenému riziku vdechnutí potravy. Termín je odvozen z řec. dys- vyjadřujícího poruchu. Spastická forma znamená obtížné polykání vyvolané křečovitým stahem svalů, které se na polykání podílejí.. >> detail
Lékařský termín pro dysfázii, tedy narušení jazykových schopností a řečového projevu. Pojem vychází z řeckého dys- ve významu porucha a phasis jako řeč. Obvykle jde o mírnější variantu afázie, například po neurologickém postižení, kdy může být vyjadřování nepřesné, hůře srozumitelné až žvatlavé.. >> detail
V medicíně a logopedii označení poruchy plynulosti mluvy, typicky koktavosti, při níž se řeč zadrhává, mohou se objevovat opakování či bloky a vyjadřování pak působí přerušovaně až méně souvisle. Označení vychází z řec. předpony dys- vyjadřující narušení nebo obtíž.. >> detail
V medicíně jde o označení pro poruchu hlasu, kdy je tvorba hlasu odchýlená od normy a hlas může být například chraplavý, oslabený nebo nestabilní. Příčinou bývá nesprávná funkce hrtanu a hlasivek nebo jejich nervového řízení. Může se objevit po zánětech a přetížení hlasu, ale také u neurologických onemocnění. Podle mechanismu se někdy popisuje forma s ochablostí při poruše inervace, jindy varianta s mimovolními křečovitými stahy svalů hrtanu. Pojem vychází z řec. dys- ve smyslu porucha a z kořene souvisejícího s hlasem.. >> detail
slabě rozvinutá schopnost samostatně kreslit, obkreslovat i rýsovat, nešikovné držení a vedení tužky, pastelky či pera, potíže s porozuměním perspektivě a celková neobratnost v jemné motorice. >> detail
V medicíně jde o vývojovou poruchu, při níž se tkáň nebo orgán v průběhu růstu vytváří neobvyklým způsobem, má změněnou stavbu a někdy i zhoršenou funkci. Pojem je odvozen z řec. dys- a slovesa plassein. V histopatologii se tímto označením popisují také změny epitelu s poruchou zrání a buněčnými atypiemi, které mohou představovat předstupeň závažnějších onemocnění. U kostní formy se normální kostní dřeň místy nahrazuje vazivem a současně vzniká nepravidelně uspořádaná nezralá kost, což se může projevit deformitami, bolestí a vyšší náchylností ke zlomeninám.. >> detail
Výraz označuje závažnou vývojovou vadu, při níž jsou orgány, tkáně nebo i celý jedinec utvářeny neobvykle až deformovaně, často s narušenou stavbou a funkcí.. >> detail
Jedinec, u něhož se tělesná konstituce nedá jasně zařadit do běžných somatických typů. Jde o smíšený, přechodový somatotyp s disharmonickou až nepravidelnou stavbou těla, často s nápadnými disproporcemi jednotlivých částí.. >> detail
V medicíně jde o poruchu vývoje tkání či orgánů, při níž je jejich stavba vytvořena nenormálně a může být narušena i jejich funkce. Často se tím popisuje neobvyklé uspořádání buněk, které může být vrozené nebo vzniknout během života a někdy souvisí i se zvýšeným rizikem dalších patologických změn.. >> detail