Chronografie, tedy postup, kdy se čas nejen měří, ale také průběžně zapisuje nebo jinak dokumentuje, často s důrazem na velmi krátké časové úseky. Vychází z řeckých slovních základů spojených s časem a psaním a uplatňuje se například tam, kde je potřeba přesně zachytit začátek a konec děje.. >> detail
Podstatné jméno ženského rodu, genitiv bývá -ae. V odborném pojetí jde o nauku a soubor postupů, které slouží k datování a k určení vzájemných časových vztahů mezi událostmi nebo nálezy, aby je bylo možné správně zařadit na časovou osu. Užívá se zejména v historiografii a dalších vědách a opírá se o řecký základ chronos.;V běžném užití označuje prosté řazení podle času, tedy určení, co se stalo nebo vzniklo dříve a co až následně.. >> detail
Chronometrie, tedy metody a někdy i samostatný obor, který se zabývá přesným stanovováním a evidencí doby a délek časových intervalů, často s využitím časoměrných přístrojů. Pojem má řecký původ a vychází ze slovních základů spojených s časem a jeho měřením.. >> detail
Úzkostná až fobická obava vyvolaná hodinami a celkově představou plynutí či sledování času, která může vést k vyhýbání se situacím, kde je čas výrazně připomínán.. >> detail
Chronopatologie, termín odvozený z řeckého chronos (čas) a pathos (nemoc, utrpení), je obor v medicíně, který popisuje a zkoumá časový vývoj chorobných dějů v organismu. Zaměřuje se na to, jak se nemoc v čase rozbíhá, mění a ustupuje, a bere v úvahu i pravidelné biologické rytmy a typické období zhoršení či zlepšení, což může být užitečné například při načasování léčby.. >> detail