Poslední, nedokončený filozofický rukopis německého myslitele Immanuela Kanta, v němž se pokouší dovést svou kritickou filozofii k problémům přírodní vědy. Do tisku se dostal až s velkým časovým odstupem po jeho smrti, kdy byl z pozůstalosti redakčně uspořádán a vydán teprve ve třicátých letech 20. století.. >> detail
Stavební hmota rozšířená v antickém Římě, která sloužila k vytvoření odolných a vodotěsných povrchů – zejména ve vodních korytech akvaduktů a kanálů, ale také na podlahách, v nádržích a bazénech. Základem byla zvláštní vápenná malta, do níž se přimíchávaly či vtlačovaly drobné úlomky pálených dlaždic, tašek nebo keramiky, po zhutnění se povrch pečlivě vyhladil. Výsledkem byla velmi trvanlivá, hladká a nepropustná vrstva, s níž se lze setkat i v římských lázních, často v návaznosti na mozaikovou výzdobu. Dnešní obdobou je terrazzo, které se však běžně používá především na podlahy a pro stěny se standardně nehodí.. >> detail
V latině jde o označení úst, tedy ústního otvoru, který se podílí na přijímání potravy i na artikulaci řeči. V odborné terminologii se tento základ objevuje například ve výrazech oralis nebo per os.. >> detail
Latinské rčení vyjadřující, že modlitba má být spojena s každodenní poctivou prací, tradičně užívané jako motto benediktinského mnišství a navazující na pravidlo svatého Benedikta.. >> detail
