V imunologii označení pro oroimunitu, tedy pasivně získanou odolnost, kdy je ochrana organismu dána hotovými protilátkami přítomnými v séru. Etymologicky vychází z řec. orrhos (sérum) a z lat. immunis (odolný), typicky se s ní setkáme po podání imunoglobulinů nebo při přenosu mateřských protilátek.. >> detail
V lékařství a imunologii jde o označení pro sérologii, tedy nauku o krevním séru, jeho složkách a o tom, jak se sérové reakce využívají například při laboratorním průkazu infekcí či protilátek. Pojmenování vychází z řeckých základů orrhos ve významu sérum a logos jako nauka.. >> detail
Lékařský výraz pro zánětlivé postižení serózních blan, tedy jemných membrán vystýlajících některé tělní dutiny a kryjících orgány, často spojené se vznikem čirého serózního výpotku. Pojmenování je odvozené z řeckých kořenů vyjadřujících sérum a blánu.. >> detail
Lékařský výraz pro patologicky zvýšené vytékání serózní tekutiny, tedy nadměrné uvolňování séra z tkání nebo sliznic. Název je odvozen z řeckých kořenů souvisejících se sérem a s představou proudu či odtoku a obvykle popisuje projev doprovázející některé zánětlivé stavy.. >> detail
Pojem vychází z ř. orrhos (sérum) a ř. therapeia (léčba) a označuje léčbu založenou na podávání látek získaných z krevního séra. Typicky jde o sérové či protilátkové přípravky, které mohou rychle neutralizovat toxiny nebo působit proti infekci a tím navodit dočasnou pasivní ochranu.. >> detail
Odborný termín pro normální, fyziologicky běžný průběh života a životních pochodů u organismu, kdy jsou základní funkce v mezích obvyklé normy a je zachována vnitřní rovnováha (homeostáza). Etymologicky souvisí s řeckým kořenem bios.;V obecném smyslu označení pro správně a spořádaně vedený životní způsob, který odpovídá tomu, co se pokládá za přirozené, normální a zdravé.. >> detail
(z ř. orthos rovný a ř. grafein psát) Radiologická technika využívající rentgenové záření, při níž se cíleně zaznamenávají obrysy vybraných vnitřních orgánů tak, aby se co nejvíce omezilo zvětšení a jiné geometrické zkreslení obrazu. Díky tomu lze lépe odhadnout jejich skutečnou velikost a tvar, typicky při posuzování hranic srdce nebo dalších struktur v hrudníku.. >> detail
Starší postup z oblasti rentgenové diagnostiky, při kterém se vnitřní orgány posuzují při prosvěcování pomocí ortodiaskopu tak, aby se omezilo zkreslení obrazu a bylo možné co nejpřesněji určit jejich obrysy, polohu a přibližnou velikost. Pojmenování má řecký původ a odkazuje na přímé pozorování skrz tělo.. >> detail
