Ve stomatologii jde o to, jak na sebe při dovření čelistí dosedají horní a dolní zuby, tedy uspořádání skusu a kontakty mezi zubními oblouky.;V lingvistice označuje závěrovou artikulaci, kdy se proudění vzduchu při tvorbě hlásky na krátký okamžik zcela zablokuje a následně se uvolní, typicky u exploziv.;V meteorologii popisuje etapu vývoje tlakové níže, v níž studená fronta předběhne teplou, rozhraní se spojí a teplejší vzduch je vytlačován do vyšších vrstev.;V medicíně se používá pro stav, kdy je céva nebo jiný dutý útvar ucpán či uzavřen a tím se omezí nebo úplně zastaví průtok.. >> detail
"uzavření, skus; jaz. závěr (uzavření cesty výdechovému proudu při výslovnosti některých souhlásek); proces uzavírání teplého sektoru frontální tlakové níže"
. >> detail
(meteorologie) Atmosférická fronta, která vzniká splynutím rozhraní studené a teplé fronty. Počasí při jejím přechodu nemusí být tak výrazné jako při přechodu samostatné studené nebo teplé fronty.. >> detail
Zaměřený především na sociální vztahy a závislost na druhých, tato orientace může zmírňovat osobní úzkost i vnitřní psychosomatické napětí. Pojem zavedený maďarským psychoanalytikem Michaelem Balintem (1896–1970).. >> detail
Jedinec, který se především orientuje na mezilidské vztahy, vytváření sociálních vazeb a na potřebu druhých, často až ve formě závislostního připoutání.. >> detail
V železniční technice je okolek vyvýšený výstupek na vnitřní straně obvodu kola kolejového vozidla, který pomáhá vést dvojkolí po kolejnicích a brání jeho sjetí z koleje; v obuvnictví je to tvarovaný proužek kůže nebo jiného materiálu vedený po obvodu spodní části boty, který slouží ke spojení svršku s podešví; ve starší češtině označoval také okraj, obrubu, kruhový obvod nebo okliku či zacházku; v přeneseném významu se používá především množné číslo okolky pro váhání, vytáčky nebo zbytečné průtahy, zejména ve spojeních dělat okolky a bez okolků.. >> detail
Okolky jsou označení pro zbytečné váhání, zdráhání, vytáčky, průtahy nebo nepřímé jednání. Vyjadřují chování, při němž člověk nepostupuje přímo k věci, odkládá rozhodnutí, vyhýbá se jednoznačné odpovědi nebo zbytečně komplikuje jednoduchou záležitost.
Slovo se používá zejména v ustálených spojeních dělat okolky a bez okolků. První označuje váhavé, zdráhavé nebo vyhýbavé jednání, zatímco druhé vyjadřuje přímost, rozhodnost a jednání bez zbytečného otálení či rozpaků.
Významově jsou okolky blízké slovům vytáčky, průtahy, okliky, drahoty, cavyky nebo ceremonie.
Slovo pochází ze staršího podstatného jména okolek, které původně označovalo obchůzku, zacházku nebo cestu oklikou. Postupně získalo přenesený význam nepřímého či zdráhavého jednání. Etymologicky souvisí se slovy okolo, kolem a kolo.
V tomto významu se okolky používají především v množném čísle. Jde o podstatné jméno mužského rodu neživotného, jehož druhý pád množného čísla má podobu okolků.. >> detail
