Jde o nejranější období ontogeneze, které trvá od narození zhruba do 1 roku. Podle Erika Homburgera Eriksona (1902–1994) je pro ně typický konflikt „základní důvěra vs. základní nedůvěra“. Kojenec přichází na svět bezmocný, plně závislý na okolí a s nezralou regulací vlastní homeostázy. Díky opakované zkušenosti, že se o něj blízcí (zejména matka) spolehlivě starají, si během stále delších bdělých období osvojuje pocit známosti a bezpečí spojený s příjemnými prožitky. Vznikající základní důvěra se projevuje tím, že dítě dokáže snést krátké odloučení od matky, učí se spoléhat na druhé a postupně lépe zvládá frustraci. Podporuje ji přiměřená péče – hygiena, kojení, tělesný i sociální kontakt – přičemž důležitější než „množství“ je empatie, citlivost a přiměřenost reakcí. V tomto období si také začíná zvykat na rozdíl mezi vnitřními prožitky a vnějším světem. Přetrvávající oslabení důvěry může později souviset s tendencí k úniku do schizoidního nebo depresívního stavu. „Virtue“ (ctnost), která se v této fázi utváří, je naděje – vlastnost podporující život a schopnost věřit, že věci mohou dobře dopadnout.. >> detail
Souhrn nepříjemných, převážně subjektivně vnímaných pocitů v dutině ústní, kdy má člověk dojem, že „se mu v ústech není dobře“, například při suchosti, pálení nebo citlivosti. Může doprovázet různé stavy a onemocnění ústní sliznice a zubů, případně se objevuje i při špatně padnoucí zubní náhradě či po některých zákrocích.. >> detail
Pojem z psychoanalýzy označující lidi, kteří silně potřebují péči a pozornost, vyhledávají oporu a podporu a jsou nadměrně závislí na druhých.. >> detail
Souhrn slovesných projevů a příběhů, které se v daném společenství udržují a šíří hlavně mluvením a osobním přednesem, nikoli prostřednictvím psaných záznamů. Typicky jde o různé vyprávění, rčení a přísloví nebo lidové písně a báje, přičemž se obsah při opakovaném předávání často obměňuje podle paměti a stylu konkrétního vypravěče.. >> detail
V psychologii jde o popis člověka, který silně vyhledává společnost druhých a má zvýšenou potřebu mluvit, udržovat rozhovor a být s okolím v živém kontaktu, často i kvůli pocitu přijetí a ujištění. Někdy se tento typ rysů spojuje s psychoanalytickou představou fixace na ranou orální fázi vývoje.. >> detail
V psychoanalytickém chápání jde o soubor rysů vycházejících z rané fixace v ústní fázi vývoje, kdy se jedinec i později silně opírá o druhé. Typická je zvýšená potřeba péče a ujišťování, spíše pasivní způsob fungování a tendence především přijímat podporu a výhody od rodiny či širšího okolí, často bez vyrovnané reciprocity.. >> detail
