V medicíně, hlavně ve stomatologii, označuje nevratné odumření zubu nebo jeho vnitřních tkání, typicky zubní dřeně, takže zub přestává být vitální. Termín je odvozen z řeckých základů souvisejících se zubem a s nekrózou a stav se může objevit například po úrazu nebo při pokročilém zánětu.. >> detail
Odontopatologie je obor stomatologie, který se soustředí na onemocnění zubů, jejich vznik a průběh, rozpoznávání příznaků a volbu vhodné léčby či prevence, název vychází z řeckých základů pro zub a chorobu.. >> detail
Psychiatrické označení pro specifickou fobii, tedy chorobně silný a nepřiměřený strach ze zubů nebo chrupu, někdy vyvolaný hlavně zvířecími zuby. Může se projevovat úzkostí, panickou reakcí a vyhýbáním se situacím, včetně návštěv zubního lékaře. Pojem má původ v řečtině, kde slovní základ souvisí se zubem.. >> detail
Odontoporéza: odborné označení pro stav, kdy je zubní tkáň výrazně „děravá“ a objevuje se v ní větší množství drobných dutinek či pórů, takže může být zub mechanicky oslabený a snáze se poškodí.. >> detail
Odborný výraz pro mimovolné skřípání nebo zatínání zubů, tedy bruxismus. Nejčastěji se objevuje během spánku a může způsobovat nadměrné obrušování zubů i únavu či bolest žvýkacích svalů.. >> detail
Stomatologický termín pro krvácení z extrakční rány, tedy z jamky po odstraněném zubu. Jde o komplikaci po vytržení, která může přetrvávat nebo se znovu rozběhnout a někdy souvisí i s poruchami srážení krve či užíváním léků na ředění krve. Pojmenování vychází z řeckého základu odus, odontos ve významu zub.. >> detail
Pojmenování je odvozeno z řeckého odus-odontos ve významu zub a z výrazu označujícího léčebnou péči. V medicíně jde o konzervativní část stomatologie zaměřenou na zachování přirozeného chrupu, tedy na postupy jako ošetřování kazů, rekonstrukce zubních tkání výplněmi a další léčba vedoucí k udržení zubu v ústech.. >> detail
Výraz užívaný ve stomatologii pro zákrok, při němž se zub záměrně navrtává či vyvrtává, aby bylo možné odstranit poškozené části a zpřístupnit vnitřní prostor zubu, typicky při ošetřování kazu. Pojmenování je odvozeno z řeckých kořenů souvisejících se zubem a s vrtáním.. >> detail
Čichová halucinace, při níž má člověk dojem, že cítí určitý pach, i když v okolí žádný reálný zdroj zápachu není. Může provázet některé neurologické potíže, například temporální epilepsii, nebo vybrané psychické poruchy.;Odborný termín pro čichové vnímání, tedy proces zachycení a rozpoznávání pachových látek čichovým ústrojím, olfakce.. >> detail
