Latinský medicínský výraz odvozený z řec. osteon (kost) a pathos (nemoc, bolest). Používá se jako obecné označení pro postižení kosti nebo kostní tkáně, často tehdy, když není choroba blíže určená. Může zahrnovat například toxicky navozené zbytnění kostí, typicky na kostech končetin a často oboustranně, případně stavy, kde je hlavním problémem primární porucha kostní dřeně a kostní změny jsou jejím důsledkem. V praxi se příčina upřesňuje podle klinického obrazu, zobrazovacích metod a laboratorních nálezů.. >> detail
Lékařské označení odvozené z řeckého osteon (kost) a phyma (zduření, výrůstek). Jde o ohraničený kostní výrůstek či nádorovitý útvar vyrůstající z povrchu kosti, často v souvislosti s dlouhodobým drážděním nebo degenerativními změnami, například v okolí kloubů jako tzv. kostní ostruha (osteofyt).. >> detail
Výraz má původ v řeckých slovech osteon (kost) a plastike (tvarování). V medicíně označuje rekonstrukční chirurgický výkon, při němž se vzniklý defekt kosti vyplní nebo se poškozená část nahradí náhradním materiálem, typicky ve formě implantátu, aby se obnovil tvar a funkční pevnost postiženého místa. Používá se například v ortopedii nebo v obličejové a čelistní chirurgii.. >> detail
Medicínský výraz pro osteoragii, tedy krvácení, jehož zdrojem je kostní tkáň nebo kostní dřeň. Typicky se objevuje při poranění kosti, například při zlomenině, nebo při některých ortopedických výkonech, protože kost je dobře prokrvená.. >> detail
