Lékařský termín označující stav nadměrně zesíleného smyslového vnímání, kdy organismus reaguje na běžné podněty nezvykle intenzivně, typicky jako přecitlivělost na dotyk, bolest nebo jiné vjemy. Pojem má původ v řečtině, kořen oxys odkazuje na jakousi „ostrost“ prožitku a v praxi se řadí mezi formy hyperestezie, může doprovázet například dráždění nervů či některé neurologické poruchy.. >> detail
Oxyblepsia, česky oxyblepsie, označuje stav neobvykle zvýšené zrakové ostrosti, kdy člověk vnímá obraz až nadměrně ostře. V literatuře se může uvádět i jako oxyopie a jde spíše o popisný termín pro „příliš ostré“ vidění, nikoli o běžnou samostatnou diagnózu. Název vychází z řeckých kořenů souvisejících s ostrostí a viděním.. >> detail
též oxyterapie, z latiny: oxy/oxygen = kyslík/vztahující se ke kyslíku. Oxygenoterapie je terapie = lékařská metoda léčby vdechováním téměř čistého kyslíku. Zlepšuje např. imunitu, fyzickou i psychiskou odolnost aj., ale při delší expozici může u pacienta dojít až k poškození dýchacích cest a plic. >> detail
Porucha chuťového vnímání, při níž člověk pociťuje chutě nezvykle zostřeně a často i nepřiměřeně silně, tedy jako nadměrně „vyvinutou“ chuť. Název je odvozen z řeckého oxys ve významu ostrý a v medicíně se řadí mezi poruchy chuti, které mohou vznikat například při dráždění receptorů nebo jako vedlejší projev některých onemocnění či léčiv.. >> detail
