běžný, pravidelný či řádný, řádně jmenovaný (kmenový) profesor, představený nebo vedoucí, lékař, který provádí ordinace v ambulanci (ordinující lékař), osoba s plným a řádným oprávněním něco udělovat (řádný udělovatel), oficiální zástupce, reprezentant.. >> detail
V církevním právu označení pro osobu s ordinární, tedy řádnou pravomocí řídit místní církev, nejčastěji biskupa stojícího v čele diecéze. Slovo souvisí s latinským ordinarius ve významu řádný.;Ve školství a na univerzitách jde o tradiční pojmenování pro plně ustanoveného profesora, někdy i garanta katedry nebo oboru, který nese hlavní odpovědnost za výuku. Ve starších školních souvislostech se tak mohl nazývat také učitel pověřený vedením třídy.;V nemocniční praxi se tím míní lékař, který má konkrétního pacienta na starosti, určuje léčebný postup, ordinuje léky a kontroluje průběh terapie. V odbornějších a knižních textech se lze setkat i s latinizovanou variantou tohoto označení.. >> detail
Označuje něco tuctového a bez zvláštní hodnoty, případně také způsob vyjadřování nebo chování, které je neuhlazené, nevkusně hrubé a může působit až neslušně. V běžném užití má často hanlivý odstín a etymologicky souvisí s latinským ordinarius.. >> detail
