V oftalmologii jde o chirurgický výkon, při němž se provede řez do obalových vrstev oka a tyto tkáně se cíleně protínají (například rohovka nebo skléra), často jako součást přístupu k dalšímu ošetření uvnitř oka. Název má původ v řečtině a významově odkazuje na „řez oka“.. >> detail
Lékařský termín pro oftalmotonometrické vyšetření, při němž se tonometrem určuje tlak uvnitř oka, tedy nitrooční tlak. Používá se hlavně při vyhledávání a sledování onemocnění, jako je glaukom, a název je odvozen z řeckých výrazů souvisejících s okem a napětím.. >> detail
Lékařské označení pro něco, co souvisí s cévním zásobením oka, tedy s tepnami, žilami a drobnými kapilárami v očních tkáních, například v oblasti sítnice nebo cévnatky. Etymologicky vychází z řeckého základu pro oko a z lat. vas.. >> detail
Nucené držení těla, při němž je trup křečovitě vyhnutý do výrazného oblouku směrem dozadu, až může připomínat polohu „mostu“. Tato poloha vzniká následkem spasmu (křeče) zádového svalstva. Pozoruje se například při tetanu a někdy také u těžkého hysterického záchvatu. Srovnej emprostotonus. Etymologie: z řec. opisthen „vzadu“ a tonus „napětí, svalový tonus“.. >> detail
V teratologii jde o označení těžké vrozené vývojové vady hlavy, kdy je obličejová část výrazně nedovyvinutá. Typicky chybí ústní i nosní otvor, čelisti jsou zakrnělé a oční struktury bývají nápadně sblížené, někdy až splývající. Etymologicky se výklad spojuje s řec. ops, opos ve významu oko nebo tvář a s řec. kephale, hlava, přičemž takové vady se často pojí s poruchami časného vývoje přední části mozku a bývají neslučitelné se životem.. >> detail
