U tohoto typu osobnosti se popisuje zejména zvýšená úzkostnost a napětí, které může nepříznivě ovlivňovat i dýchání a činnost srdce. Často se objevují panické stavy, strach ze smrti nebo ze „zešílení“, pocity dušení, vegetativní (neurovegetativní) labilita, derealizace, návaly horka či chladu, nepříjemné pocity nebo bolest na hrudi, pocity méněcennosti, pesimistický postoj k životu, přehnaná slušnost, čistotnost a pořádnost až perfekcionismus, a také zvýšená závislost, hlavně na rodičích. V osobní a rodinné anamnéze se často uvádějí konflikty v rodině (s otcem, sourozenci i s matkou). Matka mívá někdy tzv. astmatogenní osobnost (často si to neuvědomuje): dítě slovně odmítá, nesnáší hluk a křik (dítě si pak může zvykat „zadržovat dech“) a zároveň přehnaně urychluje jeho vývoj, tlačí na výkon a vede ho k extrémnímu perfekcionismu. Děti bývají vtahovány do partnerských sporů rodičů, přičemž rodina konflikty neumí otevřeně řešit, raději je popírá nebo zlehčuje. Nemoc pak může sloužit jako únik. Rodinná komunikace bývá málo věcná, ztuhlá a uvízlá v dlouhodobě negativních, nežádoucích až abnormálních stereotypech prožívání a chování. V rodině se také často vyskytuje silné kuřáctví.. >> detail
Odkazuje na tematiku osobnosti a jejího poznávání, tedy na to, jak se v psychologii vymezují a popisují relativně stálé rysy a způsoby prožívání či chování člověka a jak se tyto charakteristiky zjišťují například pomocí rozhovoru, pozorování nebo testů.. >> detail
Termín označuje obraz anorexia nervosa, závažné poruchy příjmu potravy, při níž se určité rysy osobnosti a způsoby chování k jídlu propojují s výraznými tělesnými následky. Typické je cílené a dlouhodobé omezování jídla a vyhýbání se energeticky vydatným potravinám, někdy také nadměrné cvičení nebo jiné kompenzační postupy, což vede k nápadně nízké tělesné hmotnosti, případně u dětí k tomu, že nepřibývají a nerostou podle očekávání. Přítomné bývá zkreslené vnímání vlastního těla, člověk se i při zjevné vyhublosti hodnotí jako příliš silný, a vtíravý strach z přibrání ho vede k nastavení velmi nízké hranice přijatelné váhy. Narušení tělesného schématu se často pojí s hormonálními a metabolickými změnami, například s vymizením menstruace, poklesem sexuálního zájmu, únavou a vyšším rizikem komplikací na srdci a kostech. Potíže se nejčastěji rozvíjejí v dospívání, častěji u dívek, mohou se však objevit i u chlapců a v dospělosti, a obvykle vyžadují propojení psychoterapie, nutričního vedení a lékařského dohledu.. >> detail
Komplexní osobnostní, psychosomatická a behaviorální porucha, pro kterou jsou typické opakované záchvaty patologického přejídání doprovázené fyziologickými obtížemi a tělesnými (somatickými) faktory. Projevuje se epizodami, při nichž člověk v krátkém čase zkonzumuje velmi velké množství jídla, a to alespoň dvakrát týdně po dobu nejméně tří měsíců. Často se přidává i Night Eating Syndrom, tedy noční pojídání a noční přejídání. Postižený je trvale zaměstnán myšlenkami na jídlo a pociťuje silné, až záchvatovité nutkání jíst, přesto má pocit, že je příliš tlustý, a neodbytný strach z tloustnutí. Následně se snaží vykrmující účinek jídla kompenzovat například vyvoláváním zvracení, vyvoláváním průjmu, střídáním přejídání s obdobími hladovění, užíváním léků typu anorektik, syntetických hormonů štítné žlázy nebo diuretik. Pokud se porucha objeví u diabetiků, mohou se pokoušet vynechávat léčbu inzulinem.. >> detail
Jde o jedince trpící akutním nebo dlouhodobým zánětlivým onemocněním doprovázeným otoky částí pohybového aparátu (zejména kloubů, svalů a šlach). Při kloubních reumatických potížích bývá bolest často velmi výrazná. Z psychologického hlediska jsou tito lidé nezřídka popisováni jako osoby se silnou potřebou podávat dobrý výkon, s perfekcionistickými tendencemi, orientované na sociální žádoucnost a uznání, nadměrně přizpůsobivé a konformní. Často mívají intropunitivní nastavení – napětí a agresi spíše obracejí proti sobě, mohou být zatíženi pocity méněcennosti, mají zvýšenou sebekontrolu a v zátěžových situacích se u nich objevuje subdepresivní ladění až depresivita.
V dětství bývají podle některých pozorování nadprůměrně pohybově aktivní a sportovně založení. Vyšší fyzická aktivita a výrazná výkonnostní orientace se někdy vykládají jako sociálně přijatelný způsob, jak ventilovat vlastní agresivní tendence, a zároveň jako zdroj pozitivního naladění díky „samovýrobě“ endorfinů.
V terapii se u těchto osob vyplácí pracovat i s porozuměním Yerkes-Dodsonovu zákonu nadměrné motivace: příliš silná, křečovitá snaha o úspěch a vysoký výkon ve složitých situacích může vést k horšímu zvládnutí úkolu než u člověka s mírnější, uvolněnější motivací. Prakticky se osvědčuje vést tyto jedince k přiměřené, pravidelné pohybové aktivitě – typicky k jízdě na kole, případně (pokud to bolest dovolí) i k běhu nebo svižné chůzi.
Literatura: Kohoutek, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Svoboda, M. (ed.). Češková, E. a Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006.. >> detail
jedinečný, pro daného člověka typický a subjektivní způsob, jakým realitu vnímá, interpretuje a chápe, tento pohled může realitu více či méně deformovat a následně ovlivňuje míru, přiměřenost i vhodnost jeho chování a jednání. >> detail