Latinské adjektivum (a, um) odvozené z l. occiput ve významu týl a z ř. atlas ve významu nosič. V anatomii označuje struktury, které souvisejí s kostí týlní a s prvním krčním obratlem atlas, tedy s přechodem mezi lebkou a krční páteří, typicky v oblasti atlantooccipitálního spojení.. >> detail
Anatomický termín odvozený z occiput a basis, který označuje okcipitobazilární vztah, tedy něco náležejícího k týlní kosti a k bazální části lebky (basis cranii), typicky v zadní oblasti lebeční spodiny.. >> detail
Anatomický termín odvozený z lat. occiput a frons, který se používá pro popis vztahu k zadní části hlavy a k čelní oblasti lebky. V praxi se objevuje například u pojmenování útvarů na klenbě lební, které tyto oblasti spojují a mohou se podílet na pohybech kůže hlavy či obočí.. >> detail
Přídavné jméno odvozené z latinských výrazů occiput a mentum. Popisuje vztah k týlní oblasti a k bradě nebo směr vedený od týlu k bradě, což se využívá například při popisu polohování hlavy a některých RTG projekcí v oblasti obličejového skeletu.. >> detail
entis, z l. occludere, označuje něco, co uzavírá nebo zamezuje průchodu, typicky takovou část či útvar, který překrývá otvor a může jej i částečně ucpat.. >> detail
Ve stomatologii označuje skus, tedy způsob, jak se při dovření čelistí setkávají a vzájemně zapadají horní a dolní zuby. Popisuje kontakty žvýkacích ploch a jejich uspořádání, což má vliv na efektivní žvýkání a řeší se třeba při ortodoncii nebo zhotovování náhrad.;V medicíně znamená uzávěr, kdy se zablokuje průsvit dutého orgánu nebo se přeruší průtok v cévě. Typicky se tak popisuje neprůchodnost střeva způsobená konkrétní překážkou, která brání posunu obsahu, podobně může jít o cévní okluzi při ucpání trombem. Původ výrazu je v lat. occludere, tedy uzavírat.. >> detail
Zkoumejme přísloví do hloubky a pátrejme po jejich skrytém poselství, nejen po doslovném významu, přičemž pomáhá brát v úvahu i jejich kulturní a historické pozadí.. >> detail
Latinské ženské podstatné jméno odvozené od slovesa occultare. Vyjadřuje úmyslné ukrývání něčeho před zraky druhých nebo vědomé utajení určité skutečnosti.;V astronomii označuje situaci, kdy jedno nebeské těleso na čas překryje jiné, takže zakryté těleso přestane být z pozorovacího místa viditelné.;V rétorice jde o postup, kdy řečník naznačí, že se nějaké věci nebude věnovat nebo ji zamlčí, čímž na ni často nepřímo upozorní a posílí její účinek.. >> detail
