V pozdně středověké Kastilii se tím označoval královský úředník, mnohdy i soudce, který jednal jménem panovníka a měl hájit zájmy koruny při správě země i při rozhodování sporů.. >> detail
Oikofilie je vztah založený na náklonnosti k vlastnímu domovu, místu, kde člověk žije, jeho okolí, místnímu společenství a kulturnímu prostředí. Slovo vychází z řeckých výrazů oikos – dům, domov či domácnost – a philia – náklonnost, přátelství nebo láska. Doslovně je tedy možné jeho význam vystihnout jako „lásku k domovu“.
Pojem získal výraznější filozofický význam v díle britského filozofa Rogera Scrutona. Oikofilii chápal jako přirozenou náklonnost k místu a společenství, které člověk považuje za své, a spojoval ji také s pocitem odpovědnosti za jejich zachování. Domov přitom neznamená pouze vlastní obydlí, ale může zahrnovat sousedství, obec, krajinu, kulturní prostředí, tradice a instituce, k nimž člověk pociťuje příslušnost.
Scruton tento princip uplatňoval mimo jiné ve své environmentální filozofii. Péče o životní prostředí podle tohoto pojetí může vyrůstat z konkrétního vztahu lidí k místům, která znají a považují za svůj domov. Oikofilie je tak spojována s místní odpovědností, péčí o krajinu, zachováváním prostředí a ochotou předávat hodnotné části společného domova dalším generacím.
Oikofilie nemusí znamenat odmítání cizího prostředí nebo jiných kultur. Označuje především pozitivní vazbu k vlastnímu domovu a pocit sounáležitosti s určitým místem. V politické a kulturní filozofii bývá pojem stavěn do protikladu k oikofobii, kterou Scruton používal pro odmítavý či znevažující vztah k vlastní kultuře, tradicím a institucím.. >> detail
Vztahující se k domovu a domácnosti, tedy k prostředí domu a rodinnému zázemí, výraz je odvozen z řeckého oikos ve významu dům nebo domácnost.. >> detail
Antický řecký džbán, často keramický, vybavený výlevkou a obvykle jedním uchem, který sloužil k podávání a rozlévání vína při hostinách i v rituálním prostředí.. >> detail
Věštecká technika, kdy se budoucnost nebo skryté souvislosti vykládají z pozorování ptactva, zejména z toho, jakým směrem a jakým způsobem ptáci létají, případně jak se při letu shlukují či rozptylují, známá už z antických náboženských praktik.. >> detail
