Samovolný přechod molekul rozpouštědla přes polopropustnou membránu z prostředí s nižším obsahem rozpuštěných částic do prostředí, kde je rozpuštěných látek více, což vede k vyrovnávání rozdílů a projevuje se vznikem osmotického tlaku.;V buněčné biologii jde hlavně o přesun vody přes membrány buněk a tkání podle rozdílů v koncentraci rozpuštěných látek, čímž se mění objem buněk a vodní bilance organismu, často za účasti specializovaných kanálů zvaných akvaporiny.. >> detail
Samovolný pohyb molekul rozpouštědla přes membránu, která propouští převážně rozpouštědlo a brání průchodu většině rozpuštěných částic. Proudění směřuje z prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek, případně z čistého rozpouštědla, do roztoku koncentrovanějšího, čímž vzniká tlakový rozdíl důležitý například pro udržování vodní rovnováhy buněk i pro některé separační technologie.. >> detail
prolínání, difúze molekul rozpouštědla ze zředěnějšího roztoku nebo čistého rozpouštědla do roztoku koncentrovanějšího přes polopropustnou membránu
. >> detail
Vztah člověka k vlastní nemoci, závadě či poruše může mít různé podoby:
- Normální: realistický a přiměřený skutečnému zdravotnímu stavu.
- Bagatelizující: až přehnaně optimistický (někdy „hrdinský“), člověk se snaží potíže, bolest a utrpení potlačit silou vůle.
- Repudiační: nemoc popírá a snaží se ji skrývat (disimulace).
- Hypochondrický (nozofobní): nadměrný strach z nemoci či poruchy a zveličování její závažnosti.
- Nozofilní až účelový: člověk se „vyžívá“ v roli nemocného a ve výhodách, které mu přináší.
Tyto postoje se mohou projevovat agravací (zveličováním obtíží) i simulací (předstíráním). Často se s nimi setkáváme například u některých školních dětí, kterým vyhovuje, když kvůli potížím nemusí do školy.
Každý postoj má zároveň složku racionální (co si člověk o stavu myslí), emoční (co prožívá) a konativní/behaviorální (jak podle toho jedná).
Současný výskyt dvou a více onemocnění u jednoho jedince se označuje jako komorbidita, respektive multimorbidita. Ve vyšším věku je častá a může souviset s poruchami nálady, subdepresemi a depresemi.
Některá onemocnění jsou rekurentní, tedy opakující se/návratná (např. depresivní epizody).. >> detail
V psychologii jde o jedinečnou psychickou individualitu konkrétního člověka, která se utváří v přírodních, historických a sociokulturních podmínkách a vyvíjí se v průběhu celé jeho životní dráhy. Způsob prožívání, chování i životní styl jsou ovlivněny biologickými dispozicemi, kulturou a sociálním prostředím, výchovou a vzděláváním i faktory vycházejícími z vlastního já (např. sebevýchovou, autoregulací). Pojem má původ v latině: persona byla divadelní maska (škraboška), kterou si herci nasazovali při představení. Přeneseně lze říci, že někteří lidé se v různých situacích „maskují“ a přizpůsobují se očekávané roli, zatímco jiní se projevují spíše autenticky, sebejistě a otevřeně, bez podobných masek.. >> detail
Jedinec dlouhodobě vystavený distresu, který má sklon častěji prožívat negativní emoce (např. depresi, anxiozitu) a zároveň je navenek tlumit či skrývat jejich projevy i s nimi spojené chování při kontaktu s druhými lidmi v sociálních situacích.. >> detail
