V Eriksonově pojetí psychosociálního vývoje je puberta a adolescence obdobím dospívání, kdy se člověk nejvíc potýká s napětím mezi vytvářením vlastní identity a zmatením v tom, jakou roli má vůči okolí zaujmout. Po relativně stabilnější fázi dětství přichází čas rychlých tělesných změn, kolísání emocí i proměny vztahů s rodinou a vrstevníky, což klade velké nároky na sebepoznání a psychické zpracování nových zkušeností. Erikson zdůrazňuje, že právě v této etapě stojí těsně vedle sebe příslib, že dospívající objeví, kým skutečně je, a zároveň riziko, že se v očekáváních druhých nebo v nejistotě sám sobě vzdálí. Podstatným úkolem je sjednotit dosavadní představy o sobě, vyzkoušet různé hodnoty a sociální role, osamostatňovat se a postupně z těchto pokusů poskládat smysluplný směr do dalšího života, včetně realističtějších plánů do budoucna. Pomáhá tomu i postupné dozrávání seberegulace a větší schopnost uvažovat v širších souvislostech, i když rozhodování může být stále výrazně ovlivněno skupinou vrstevníků.. >> detail
Označení pro etapu ontogeneze člověka, která odpovídá zralé dospělosti, tedy období, kdy je tělesný i psychický vývoj převážně ustálený a jedinec obvykle naplno funguje v rolích dospělého.. >> detail
Disciplína, která zkoumá, jak se jeden konkrétní organismus postupně utváří a proměňuje v průběhu svého života. Patří sem zejména vývoj od nejranějších fází, růst, diferenciace a dozrávání struktur a funkcí organismu až k zániku jedince, přičemž se uvažuje vliv dědičnosti i prostředí.;V psychologii označuje popis a vysvětlení celoživotního utváření psychiky člověka, tedy jak se v čase mění myšlení, emoce, motivace i osobnost. Sleduje se vývoj od prenatálního období a raného dětství přes další životní etapy až po stáří, včetně působení rodiny, učení a sociálního prostředí.. >> detail
Filozofický obor, který zkoumá bytí a existenci jako takové, snaží se popsat nejzákladnější typy jsoucen a jejich obecné principy a vyjasnit, co znamená, že něco je. Bývá chápán jako součást metafyziky a navazuje na klasické otázky o podstatě reality.;V informatice a umělé inteligenci formální a sdílitelný popis pojmů v určité doméně a vazeb mezi nimi, používaný pro reprezentaci znalostí a propojování dat, například při práci se sémantickými technologiemi.. >> detail
Vztahující se k ontologii, tedy k filosofickému zkoumání bytí jako takového. Míří na nejzákladnější otázky typu co znamená existovat, jaké druhy jsoucen připouštíme a jaké předpoklady o realitě z toho plynou. Často se přitom zdůrazňuje rozdíl mezi bytím samotným a jednotlivými věcmi, které jsou.;V informatice a znalostním inženýrství označuje souvislost s ontologií jako formálním popisem pojmů a jejich vztahů v určité doméně. Jde o způsob, jak přesně vymezit význam dat pomocí tříd, vlastností a pravidel, aby různé aplikace dokázaly informace interpretovat stejně, například při sémantickém webu nebo při integraci dat z více zdrojů.. >> detail
V právu jde o důkazní břemeno, tedy povinnost účastníka řízení podložit své tvrzení důkazy. Kdo něco tvrdí a neprokáže to, zpravidla nese nepříznivé procesní důsledky, přičemž rozložení této povinnosti může ovlivnit i právní domněnky nebo zvláštní pravidla pro určité situace.;V logice a argumentaci označuje zásadu, že odpovědnost za doložení výroku leží na tom, kdo jej předkládá. Protistrana nemusí vyvracet tvrzení, které nebylo rozumně podloženo, dokud nejsou uvedeny relevantní důvody nebo důkazy.. >> detail
