Termín označuje obraz anorexia nervosa, závažné poruchy příjmu potravy, při níž se určité rysy osobnosti a způsoby chování k jídlu propojují s výraznými tělesnými následky. Typické je cílené a dlouhodobé omezování jídla a vyhýbání se energeticky vydatným potravinám, někdy také nadměrné cvičení nebo jiné kompenzační postupy, což vede k nápadně nízké tělesné hmotnosti, případně u dětí k tomu, že nepřibývají a nerostou podle očekávání. Přítomné bývá zkreslené vnímání vlastního těla, člověk se i při zjevné vyhublosti hodnotí jako příliš silný, a vtíravý strach z přibrání ho vede k nastavení velmi nízké hranice přijatelné váhy. Narušení tělesného schématu se často pojí s hormonálními a metabolickými změnami, například s vymizením menstruace, poklesem sexuálního zájmu, únavou a vyšším rizikem komplikací na srdci a kostech. Potíže se nejčastěji rozvíjejí v dospívání, častěji u dívek, mohou se však objevit i u chlapců a v dospělosti, a obvykle vyžadují propojení psychoterapie, nutričního vedení a lékařského dohledu.. >> detail
Komplexní osobnostní, psychosomatická a behaviorální porucha, pro kterou jsou typické opakované záchvaty patologického přejídání doprovázené fyziologickými obtížemi a tělesnými (somatickými) faktory. Projevuje se epizodami, při nichž člověk v krátkém čase zkonzumuje velmi velké množství jídla, a to alespoň dvakrát týdně po dobu nejméně tří měsíců. Často se přidává i Night Eating Syndrom, tedy noční pojídání a noční přejídání. Postižený je trvale zaměstnán myšlenkami na jídlo a pociťuje silné, až záchvatovité nutkání jíst, přesto má pocit, že je příliš tlustý, a neodbytný strach z tloustnutí. Následně se snaží vykrmující účinek jídla kompenzovat například vyvoláváním zvracení, vyvoláváním průjmu, střídáním přejídání s obdobími hladovění, užíváním léků typu anorektik, syntetických hormonů štítné žlázy nebo diuretik. Pokud se porucha objeví u diabetiků, mohou se pokoušet vynechávat léčbu inzulinem.. >> detail
Jde o jedince trpící akutním nebo dlouhodobým zánětlivým onemocněním doprovázeným otoky částí pohybového aparátu (zejména kloubů, svalů a šlach). Při kloubních reumatických potížích bývá bolest často velmi výrazná. Z psychologického hlediska jsou tito lidé nezřídka popisováni jako osoby se silnou potřebou podávat dobrý výkon, s perfekcionistickými tendencemi, orientované na sociální žádoucnost a uznání, nadměrně přizpůsobivé a konformní. Často mívají intropunitivní nastavení – napětí a agresi spíše obracejí proti sobě, mohou být zatíženi pocity méněcennosti, mají zvýšenou sebekontrolu a v zátěžových situacích se u nich objevuje subdepresivní ladění až depresivita.
V dětství bývají podle některých pozorování nadprůměrně pohybově aktivní a sportovně založení. Vyšší fyzická aktivita a výrazná výkonnostní orientace se někdy vykládají jako sociálně přijatelný způsob, jak ventilovat vlastní agresivní tendence, a zároveň jako zdroj pozitivního naladění díky „samovýrobě“ endorfinů.
V terapii se u těchto osob vyplácí pracovat i s porozuměním Yerkes-Dodsonovu zákonu nadměrné motivace: příliš silná, křečovitá snaha o úspěch a vysoký výkon ve složitých situacích může vést k horšímu zvládnutí úkolu než u člověka s mírnější, uvolněnější motivací. Prakticky se osvědčuje vést tyto jedince k přiměřené, pravidelné pohybové aktivitě – typicky k jízdě na kole, případně (pokud to bolest dovolí) i k běhu nebo svižné chůzi.
Literatura: Kohoutek, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Svoboda, M. (ed.). Češková, E. a Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006.. >> detail
jedinečný, pro daného člověka typický a subjektivní způsob, jakým realitu vnímá, interpretuje a chápe, tento pohled může realitu více či méně deformovat a následně ovlivňuje míru, přiměřenost i vhodnost jeho chování a jednání. >> detail
V psychologii a medicíně jde o typ specifické fobie, kdy člověk pociťuje chorobně silný strach nebo úzkost vyvolanou vůněmi či pachy. Reakce bývá neúměrná skutečnému nebezpečí a může vést k vyhýbání se místům a situacím, kde se výrazné zápachy objevují.. >> detail
Lékařské označení pro bolest v dolní části zad, zejména v bederní oblasti, která se často promítá i do okolí kyčlí. Termín vychází z řec. osfys a algos. V praxi jde o příznak, jenž může souviset například s přetížením svalů, úrazem nebo změnami na páteři.. >> detail