literatura, lingvistika: přívlastek, který je v logickém rozporu s podstatným jménem, které určuje a rozvíjí. Můžeme jej nazvat protimluvem. Například oxymóron je: hlasité ticho, živá mrtvola. Často se používá v poezii. Název je z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“. Protikladem je tautologie. >> detail
V lingvistice protimluvné spojení slov: přívlastkový výraz je významově v rozporu s podstatným jménem, které určuje, případně jde o dvě slova, jejichž významy se navzájem vylučují. Název je z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“. Protikladem je tautologie.. >> detail
Termín pro výrazně ostrý, pronikavý až písklavě znějící hlasový projev, tedy zvýšenou „ostrost“ zvuku hlasu. Slovo je odvozeno z ř. oxys (ostrý) a ř. fone (hlas) a užívá se i v popisu poruch kvality hlasu ve foniatrii.. >> detail
Vrstva ve stratosféře, kde je ozon nápadně nahromaděn ve vyšší míře než v okolních částech atmosféry a která zároveň pohlcuje významnou část slunečního ultrafialového záření.. >> detail