Odborný termín užívaný hlavně ve stomatologii a medicíně pro děj nebo onemocnění, které vzniká ze zubu nebo z tkání s ním souvisejících. Etymologicky vychází z řeckého základu odonto- ve významu zub a z přípony -genes, tedy vzniklý, původu.. >> detail
Odontografie označuje odborné zaznamenávání a popis chrupu, tedy jednotlivých zubů i jejich uspořádání v čelistech, často včetně popisu tvaru a znaků důležitých pro stomatologii nebo srovnávací anatomii. Termín vychází z řeckého odous, odontos (zub) a graphein (psát, popsat).. >> detail
Lékařský výraz ze stomatologie pro nadměrnou citlivost zubů, kdy se zub ozývá výrazněji než obvykle při běžných podnětech, typicky při chladu či teple, při sladkém nebo při dotyku. Často souvisí s obnažením dentinu, například při ústupu dásní nebo opotřebení skloviny.. >> detail
Výraz pro zubní kámen, tedy tvrdý mineralizovaný nános na zubech vznikající z postupně ztvrdlého zubního povlaku. Název vychází z řeckých kořenů nesoucích význam zub a kámen.. >> detail
Ženské substantivum, odvozené z řeckých základů odus-odontos (zub) a logos (učení). Jde o lékařskou specializaci úzce související se stomatologií, která zkoumá zuby a chrup, jejich vznik a stavbu a zabývá se také rozpoznáváním a předcházením chorobám zubních tkání.. >> detail
V medicíně, zejména ve stomatologii, jde o vývojovou odchylku chrupu, při níž se zuby netvoří nebo nepostavují pravidelně, mohou být vychýlené, natočené či jinak mimo obvyklé uspořádání. Taková anomálie může zhoršovat skus a estetiku a termín je odvozen z řeckých výrazů souvisejících se zubem a šikmostí.. >> detail
