Adjektivum odvozené z l. os-oris a l. maxilla, v lékařské terminologii označuje vše, co se vztahuje k dutině ústní a k horní čelisti, používá se zejména v anatomii, stomatologii a maxilofaciální chirurgii při popisu oblastí, struktur nebo patologických komunikací v této krajině.. >> detail
vlastní názvy, jimiž se označují a rozlišují jednotlivé vertikální tvary reliéfu na zemském povrchu, například hory, údolí, nížiny, horská sedla či jeskyně. >> detail
V imunologii označení pro oroimunitu, tedy pasivně získanou odolnost, kdy je ochrana organismu dána hotovými protilátkami přítomnými v séru. Etymologicky vychází z řec. orrhos (sérum) a z lat. immunis (odolný), typicky se s ní setkáme po podání imunoglobulinů nebo při přenosu mateřských protilátek.. >> detail
Lékařský výraz pro zánětlivé postižení serózních blan, tedy jemných membrán vystýlajících některé tělní dutiny a kryjících orgány, často spojené se vznikem čirého serózního výpotku. Pojmenování je odvozené z řeckých kořenů vyjadřujících sérum a blánu.. >> detail
Lékařský výraz pro patologicky zvýšené vytékání serózní tekutiny, tedy nadměrné uvolňování séra z tkání nebo sliznic. Název je odvozen z řeckých kořenů souvisejících se sérem a s představou proudu či odtoku a obvykle popisuje projev doprovázející některé zánětlivé stavy.. >> detail
