Přídavné jméno latinského typu a, um, vycházející z l. obicere ve smyslu postavit nebo položit něco proti něčemu. Vyjadřuje věcnost a objektivitu, tedy hodnocení opřené o ověřitelná fakta a vedené bez zaujatosti.;V odborném, zejména lékařském užití označuje nález či údaj, který je možné prokázat vyšetřením nebo měřením a nezávisí jen na subjektivním pocitu, takže jej mohou potvrdit i další pozorovatelé.. >> detail
Vedlejší, převážně informativní poznámka či úvaha soudce pronesená mimo vlastní jádro rozhodnutí, která není právně závazná a nevytváří precedent.. >> detail
znovuobracení se k věcem z minulosti a opětovné vyhledávání či používání dříve vlastněných předmětů, například starých knih, hraček, fotografií nebo různých zařízení. >> detail
Záměry nebo požadované výsledky, k nimž se člověk či skupina vědomě upíná a podle nichž plánuje postup, aby něčeho dosáhla.;V řízení organizací a projektů konkrétně popsané a ověřitelné cílové stavy či výstupy, které určují směr práce a umožňují průběžně hodnotit, zda se postupuje správně.;Ve vzdělávání očekávané výukové výsledky, tedy co má účastník po určité části výuky znát, chápat nebo zvládnout v praxi.;Ve vědecké práci jasně vymezené zacílení studie, například jakou otázku má výzkum zodpovědět nebo jaký jev má experiment ověřit.. >> detail
vyjádřený nesouhlas nebo připomínka, která zpochybňuje určité tvrzení či návrh a může sloužit jako argument proti němu;ve scholastické filozofii formálně formulovaný protiargument v rámci disputace, který se staví proti předložené tezi a na nějž následně navazuje rozbor a odpověď, někdy uváděný latinsky jako obiectio. >> detail
Situace, kdy někdo druhého člověka (případně jiné živé stvoření) zredukuje na pouhý předmět či „věc“ a podle toho s ním také zachází: účelově, jako s prostředkem k dosažení cíle, bez ohledu na jeho důstojnost a vnitřní hodnotu. Současně jde o proces, při němž se něco „zvěcňuje“, tedy je činěno objektivním a vnějším – vyjádřeným jako konkrétní, oddělitelné a pozorovatelné.. >> detail
