o - výpis slov 631 - 640

V biologii označuje individuální vývoj organismu, tedy souvislý sled změn od raných zárodečných stadií přes růst, diferenciaci a dozrávání až k závěru života a zániku jedince. Termín má původ v řečtině, kde genesis znamená vznik, a využívá se při popisu vývojových procesů na úrovni tkání, orgánů i celého těla. Na průběh se podílí genetická informace i vlivy prostředí.;V psychologii a příbuzných oborech se tím někdy míní celoživotní utváření a proměny psychiky jednotlivce, například vývoj kognitivních funkcí a chování v závislosti na zrání nervové soustavy a zkušenosti.. >> detail

Zkoumá, jak se u člověka v průběhu života vyvíjí psychika, a popisuje klíčové biologické etapy a přelomy jeho životního cyklu.. >> detail

Toto období zhruba mezi 6. a 12. rokem života odpovídá školnímu věku. Jeho hlavním tématem je rozvoj snaživosti a pocitu kompetence v protikladu k pocitům nedostatečnosti a méněcennosti. Dítě je díky docházce do základní školy vedené k plnění úkolů, přijímání obecných (neosobních) pravidel a k hodnocení výsledků podle daných měřítek. Postupně se méně opírá o svět fantazie a hry a více se soustředí na účelné činnosti, rozvíjení schopností a osvojování dovedností. Podle E. H. Eriksona je v této fázi dítě zvlášť ohroženo tím, že při neúspěších začne pochybovat o svých možnostech, vnímat se jako „nedostačující“ a očekávat jen průměrnost. Zároveň jde o velmi důležité období, v němž si člověk vytváří vztah k práci a učí se spolupracovat s druhými.. >> detail

Raná dospělost se zpravidla vymezuje přibližně mezi 20. a 30. rokem života. V tomto úseku vývoje podle E. H. Eriksona (1902–1994) stojí člověk před psychosociálním konfliktem „intimita versus izolace“: úkolem je vstoupit do blízkého vztahu a propojit vlastní již utvořenou identitu s identitou druhého člověka, aniž by vznikl strach ze ztráty sebe sama nebo „rozpuštění“ vlastní osobnosti. Důvěrné vztahy sice lidé navazují už během hledání identity (často právě skrze ztotožnění s druhými), zde se však důraz přesouvá k opravdovému sdílení, které zahrnuje závazek, odpovědnost a schopnost opustit přehnané soustředění na sebe. Pozitivním výsledkem této etapy je ctnost lásky. Neúspěch se může projevit na opačném pólu jako odtažitost, uzavírání se a tendence k osamělosti či izolaci, zvlášť když se nedaří naplnit kladené nároky a očekávání.. >> detail

Odkaz na heslo „Vývojové stadium svalově anální“.. >> detail

Disciplína, která zkoumá, jak se jeden konkrétní organismus postupně utváří a proměňuje v průběhu svého života. Patří sem zejména vývoj od nejranějších fází, růst, diferenciace a dozrávání struktur a funkcí organismu až k zániku jedince, přičemž se uvažuje vliv dědičnosti i prostředí.;V psychologii označuje popis a vysvětlení celoživotního utváření psychiky člověka, tedy jak se v čase mění myšlení, emoce, motivace i osobnost. Sleduje se vývoj od prenatálního období a raného dětství přes další životní etapy až po stáří, včetně působení rodiny, učení a sociálního prostředí.. >> detail

individuální vývoj jedince od zárodečného vývoje do zániku . >> detail

Vztahující se k ontologii, tedy k filosofickému zkoumání bytí jako takového. Míří na nejzákladnější otázky typu co znamená existovat, jaké druhy jsoucen připouštíme a jaké předpoklady o realitě z toho plynou. Často se přitom zdůrazňuje rozdíl mezi bytím samotným a jednotlivými věcmi, které jsou.;V informatice a znalostním inženýrství označuje souvislost s ontologií jako formálním popisem pojmů a jejich vztahů v určité doméně. Jde o způsob, jak přesně vymezit význam dat pomocí tříd, vlastností a pravidel, aby různé aplikace dokázaly informace interpretovat stejně, například při sémantickém webu nebo při integraci dat z více zdrojů.. >> detail

principy a příčiny bytí, metafyzika . >> detail

V právu jde o důkazní břemeno, tedy povinnost účastníka řízení podložit své tvrzení důkazy. Kdo něco tvrdí a neprokáže to, zpravidla nese nepříznivé procesní důsledky, přičemž rozložení této povinnosti může ovlivnit i právní domněnky nebo zvláštní pravidla pro určité situace.;V logice a argumentaci označuje zásadu, že odpovědnost za doložení výroku leží na tom, kdo jej předkládá. Protistrana nemusí vyvracet tvrzení, které nebylo rozumně podloženo, dokud nejsou uvedeny relevantní důvody nebo důkazy.. >> detail