Nadpozitivní pojetí práva, které předpokládá existenci obecných zásad závazných i mimo psané zákony státu. Tradičně se odvozuje z ius naturale, tedy z lidské přirozenosti a pravidel soužití, a z racionální úvahy, takže může sloužit jako měřítko spravedlnosti pro ius positivum a jako argument proti krajně nespravedlivým normám.;V teologii a morální filozofii bývá chápáno jako řád či norma, kterou člověk může rozpoznat svědomím a která se opírá o božskou autoritu, někdy výslovně spojovanou s lex divina.. >> detail
část právního řádu, která upravuje vztahy mezi jednotlivci a dalšími soukromými subjekty, zejména jejich osobní a majetkové záležitosti. Vychází z principu rovného postavení stran a typicky řeší otázky vyplývající ze smluv, vlastnictví nebo odpovědnosti za újmu, na rozdíl od práva, které se týká výkonu veřejné moci.. >> detail
Právní a politická zásada, podle níž mohou jednotlivci nebo občané aktivně vystoupit proti moci, která jedná svévolně a popírá základní práva či ústavní pořádek, přičemž jde obvykle o krajní prostředek, když běžné právní cesty ochrany selžou.. >> detail
Právní zásada, podle níž se státní občanství získává především odvozením od rodinného původu, tedy z občanství rodičů či předků, často bez ohledu na to, na jakém území se dítě narodí. V některých zemích se uplatňuje spolu s principem ius soli.. >> detail
Označení pro právo vyjádřené písemně, typicky v zákonech, kodexech a jiných řádně vydaných právních předpisech, z jejichž znění lze vyčíst, jaká pravidla jsou právně závazná v určitém období. V právní teorii se tím často vymezuje právo stojící proti ius non scriptum, tedy obyčejovému právu. V běžném užití se tím někdy nepřesně míní jednoduše aktuálně účinné, pozitivní právo.. >> detail
