Historicky církevní, případně i světský úředník, který v rámci inkvizice působil jako vyšetřující soudce při prověřování podezření z hereze, tedy odchylky od oficiálního učení. Tato praxe souvisí s pojmem odvozeným z lat. inquisitio a z inquaerere a zahrnovala shromažďování svědectví, výslechy a přípravu podkladů pro rozhodnutí církevní autority.;Přeneseně označení pro člověka, který druhé neústupně vyslýchá, moralizuje a tvrdě pronásleduje odlišné názory, jako by hledal viníky za „nesprávné“ přesvědčení.. >> detail
Nepřímá zubní výplň z odlévaného kovu, která se zhotoví mimo ústa a poté se pevně připevní do připravené části zubu, aby nahradila ztracenou zubní tkáň.. >> detail
Vrozenost, tedy dispozice nebo chování přítomné od narození, které vzniká na základě genetické výbavy a biologického vývoje a obvykle se projeví i bez cíleného učení, na rozdíl od rysů získaných zkušeností či výchovou.. >> detail
psychoterapeutický směr, který se zaměřuje na práci s takzvaným vnitřním dítětem, tedy na zpracování raných emocí a zkušeností z dětství, aby se zmírnila stará zranění a posílilo sebepřijetí i fungování v dospělosti. >> detail
V medicíně a anatomii se tím myslí nervové zásobení orgánu nebo tkáně, tedy přítomnost a průběh nervových vláken, která danou strukturu napojují na centrální nervovou soustavu prostřednictvím nervů vedených mimo ni. Původ výrazu se odvozuje z lat. in ve významu do a nervus. Motorická, hybná složka odpovídá eferentním, odstředivým vláknům, jež přenášejí povely z mozku a míchy k efektorům, hlavně ke svalům, zatímco čití je typicky vedeno aferentně a u vnitřních orgánů se uplatňuje i autonomní, vegetativní nervstvo.. >> detail
Medicína a anatomie: lat. innervatus označuje tkáň nebo orgán, do něhož vstupují nervová vlákna a zajišťují jeho nervové řízení, tedy je inervovaný neboli zásobený nervy. Souvisí s výrazem innervatio, což je nervové zásobení.. >> detail
