V jazykovědě a pragmatice jde o to, že smysl sdělení není uložen jen ve slovech, ale vzniká až ve spojení s konkrétní situací. Úplně stejná formulace může v jiné době, na jiném místě nebo v odlišném společenském prostředí znamenat něco jiného podle toho, kdo mluví a komu je výrok určen. Každé jednotlivé pronesení proto nese odkazy na okolnosti svého použití, takzvané indexy, což je dobře patrné třeba u deiktických výrazů jako já, tady nebo zítra.. >> detail
Označení pro knihy a další tiskoviny, které byly zařazeny na neveřejné seznamy zakázaných titulů a tím se dostaly pod režim politické cenzury. Tyto přehledy nebyly určeny čtenářům a už samotné zacházení s takovými knihami, hlavně jejich půjčování, mohlo být vykládáno jako provinění proti státu a skončit trestem odnětí svobody. Stranické a státní orgány prosazovaly ideologickou kontrolu tím, že „nežádoucí“ svazky z veřejných knihoven vyřazovaly, někdy je přesouvaly do uzavřených fondů přístupných jen na povolení, a v mnoha případech je nechávaly likvidovat, takže část výtisků skončila jako sběrový papír. V první polovině padesátých let vznikalo několik podob těchto seznamů, které se postupně zaměřovaly na texty považované za protisovětské či spojené s trockismem a později i na díla některých prvorepublikových autorů, například T. G. Masaryka. V širším kontextu jde o moderní obdobu praxe známé z církevního Index Librorum Prohibitorum.. >> detail
V medicíně jde o pojem pro indikaci, tedy odborné určení a zdůvodnění, kdy je na místě zvolit konkrétní léčbu, vyšetření nebo terapeutický výkon. Vychází z lat. indicare ve smyslu ukázat nebo sdělit. Rozlišuje se například Indicatio causalis, kde zvolený postup cílí přímo na příčinu onemocnění, Indicatio curativa zaměřená na dosažení vyléčení a Indicatio symptomatica, při níž se lékař soustředí hlavně na zmírnění příznaků a zlepšení stavu. V praxi se indikace obvykle posuzuje také ve vztahu ke kontraindikacím a k tomu, co podporují klinické důkazy a doporučené postupy.. >> detail
(-oris, m., z lat. indicare ve smyslu oznámit nebo dát najevo) obecně ukazatel či znak, který něco prozrazuje a poskytuje informaci o určité hodnotě nebo situaci.;V chemii označuje látku, často barvivo, jež změnou svých vlastností umožní poznat stav soustavy nebo zachytit okamžik, kdy se reakce posune do jiné fáze, typicky podle pH roztoku při titraci, případně i v závislosti na oxidačně-redukčních podmínkách.. >> detail
Sdělení nebo výpověď, která dosvědčuje určitou skutečnost a slouží jako opora pro tvrzení, tedy něco, co může fungovat jako důkaz.;V právu a kriminalistice se tím může myslet i indicie, například stopa nebo nepřímý poznatek, z něhož se usuzuje na průběh události či odpovědnost určité osoby.. >> detail
