Latinský výraz složený z im (in) v záporném významu a z medicari, tedy léčit. V odborné řeči se používá pro onemocnění nebo stav, u nějž nelze dosáhnout vyléčení a bývá spojován s nepříznivou prognózou.;V přeneseném smyslu se tak může označit i situace nebo problém, který je prakticky nenapravitelný a nejde jej uspokojivě napravit.. >> detail
Z lat. immergere, tedy ponořit. Označuje ponoření nebo pobyt pod hladinou, v medicíně také postup, kdy se tělo nebo jeho část záměrně noří do léčivých koupelí v rámci balneoterapie, aby se využil účinek teploty a látek rozpuštěných ve vodě.;V optické mikroskopii jde o imerzní způsob pozorování, kdy se mezera mezi preparátem a objektivem vyplní vhodnou kapalinou, často speciálním olejem nebo vodou, čímž se omezí lom světla na rozhraní a zlepší se ostrost i rozlišovací schopnost obrazu.. >> detail
Z lat. im (in) ve významu záporu a movere, jde o záměrné znehybnění, tedy fixaci, při níž se pohyb těla nebo jeho části dočasně omezí či zcela znemožní, obvykle kvůli léčbě a prevenci dalšího poškození, často pomocí dlahy, ortézy nebo sádry.. >> detail
označení pro neetické, mravně nepřijatelné impulzy nebo nátlakové tendence, které člověka tlačí k jednání v rozporu se společenskými či osobními morálními zásadami. >> detail
Neuhasitelná, dlouhodobě přetrvávající touha nebo vytrvalá snaha, která se ani s časem nevytrácí a obrazně působí jako něco, co nepodléhá pomíjivosti, často užívané v poetickém či filozofickém kontextu.. >> detail
Medicínský termín pro navození specifické obranyschopnosti proti určité infekci nebo nemoci. Pojem je odvozen z lat. immunis, tedy odolný. U aktivní varianty (activa) si organismus po setkání s antigenem vybuduje vlastní imunitní odpověď, včetně tvorby protilátek a imunitní paměti, často po očkování, kdy se podává oslabený či inaktivovaný původce nebo jen jeho část. Vedle toho se někdy používá i pasivní přístup, při němž se aplikují hotové protilátky a ochrana bývá jen dočasná.. >> detail
Výraz odvozený z l. immunis a l. adhaerere označuje imunologický jev i laboratorní postup, při němž se k buňkám vytvářejícím imunoglobuliny přichycují erytrocyty a pod mikroskopem pak tyto cílové buňky obkrouží do rozetovitého uspořádání. Pozorování rozet, často za účasti komplementu, se využívá k identifikaci a orientačnímu zhodnocení zastoupení buněk produkujících protilátky v daném vzorku.. >> detail
V imunologii jde o vlastnost antigenu, která vyjadřuje, jak snadno a jak silně dokáže u hostitele spustit imunitní reakci, například vznik protilátek nebo aktivaci T buněk. Pojem je odvozen z l. immunis a l. gignere. Antigen, který tuto schopnost skutečně má, se označuje jako imunogen a jeho účinnost bývá ovlivněna i cizorodostí, množstvím a způsobem vstupu do organismu.. >> detail
