Výraz odvozený z l. immunis a l. adhaerere označuje imunologický jev i laboratorní postup, při němž se k buňkám vytvářejícím imunoglobuliny přichycují erytrocyty a pod mikroskopem pak tyto cílové buňky obkrouží do rozetovitého uspořádání. Pozorování rozet, často za účasti komplementu, se využívá k identifikaci a orientačnímu zhodnocení zastoupení buněk produkujících protilátky v daném vzorku.. >> detail
entis (l. immunis odolný, l. competere být mocen) označuje imunokompetentní stav, kdy buňka nebo organismus má zachované a funkční imunitní mechanismy a po setkání s konkrétním antigenem umí spustit specifickou imunitní odpověď, často u T nebo B lymfocyt.. >> detail
entis (l. immunis odolný, l. deficere chybět) imunodeficitní, tj. souhrnné označení pro stavy, kdy je funkce imunitního systému nedostatečná a organismus má oslabenou schopnost bránit se infekcím vyvolaným mikroorganismy. Může jít o poruchy vrozené i získané a typicky se projevují zvýšenou náchylností k opakovaným či závažněji probíhajícím infekcím.. >> detail
Výraz odvozený z l. immunis a diagnostica. Imunodiagnostika je soubor diagnostických postupů, které staví na imunologických reakcích, typicky na specifické vazbě antigen–protilátka, a využívají je k průkazu nebo stanovení imunitních markerů při různých onemocněních, například u infekcí či autoimunitních poruch.. >> detail
Laboratorní imunochemická metoda, při níž se složky vzorku nejdřív oddělí pomocí elektroforézy a pak v nosném gelu reagují s odpovídajícími protilátkami. Vznik komplexů antigen–protilátka se projeví srážením, které se využívá k rozlišení a orientačnímu stanovení množství některých látek, typicky bílkovin v séru. Pojmenování je odvozeno mimo jiné z lat. immunis a z kořene -phoresis ve významu přenos.. >> detail
V imunologii jde o vlastnost antigenu, která vyjadřuje, jak snadno a jak silně dokáže u hostitele spustit imunitní reakci, například vznik protilátek nebo aktivaci T buněk. Pojem je odvozen z l. immunis a l. gignere. Antigen, který tuto schopnost skutečně má, se označuje jako imunogen a jeho účinnost bývá ovlivněna i cizorodostí, množstvím a způsobem vstupu do organismu.. >> detail
Imunologická odezva organismu, při níž po setkání s podnětem, typicky antigenem, dochází k vytvoření nebo posílení obranyschopnosti. Pojem se odvozuje z lat. immunis a lat. reactio. V praxi označuje také reakci využívanou v imunodiagnostice, kdy se sleduje například vazba antigenu a protilátky pro průkaz určité látky nebo protilátek v biologickém materiálu.. >> detail
Označení pro látku či přípravek, který aktivuje nebo zesiluje imunitní odpověď a tím podporuje obranyschopnost organismu, původně z l. immunis odolný a l. stimulare podněcovat, v medicíně se používá jako podpora při oslabené imunitě.. >> detail
