V organické chemii označení pro skupinu sloučenin se společným indolovým prstencem. Jde o aromatické jádro vzniklé spojením benzenového a pyrrolového kruhu s přítomností atomu dusíku. Tento strukturní motiv má lat. základ v názvosloví a často se vyskytuje i v přírodních produktech, například u derivátů tryptofanu nebo některých alkaloidů.. >> detail
Obecně: něco, co lze vyvolat působením indukčního podnětu, po této indukci se jeho projev typicky zesiluje, tedy směřuje k větší aktivitě nebo nárůstu dané vlastnosti.;Biologie/biochemie: označení pro gen, promotor, enzym či jiný buněčný děj, který je za běžných podmínek utlumený, ale po přítomnosti určitého induktoru (např. chemického signálu) se spouští nebo se výrazně zvýší jeho exprese, toho se využívá i pro řízené zapínání produkce bílkovin v experimentech.. >> detail
Odvozeno z lat. inducere ve významu navodit. V enzymologii se tím míní sloučenina, která v buňce spouští nebo posiluje syntézu určitých enzymů, často přes zvýšení jejich genové exprese.. >> detail
Pochází z latinského inducere a vyjadřuje něco, co je vyvolané vnějším vlivem, tedy nepřímo způsobené, navozené nebo vzniklé působením určitého podnětu.;Ve fyzice a elektrotechnice se používá pro děje vznikající indukcí, například když se ve vodiči objeví elektrické napětí či proud jako důsledek změn okolního magnetického pole.;V medicíně a biologii označuje stav nebo proces, který byl uměle vyprovokován, například laboratorně navozená reakce organismu nebo záměrně vyvolaný klinický děj.. >> detail
"úvod, uvedení; úsudek směřující od jednotlivého k obecnému; vektorová veličina charakterizující elektrické, magnetické nebo elektromagnetické jevy vzniklé vložením látky do těchto polí; součást procesu vedoucího k diferenciaci buněk a tkání"
. >> detail
