Inkongruence označuje stav, kdy mezi jednotlivými aspekty osobnosti nebo mezi vnitřním prožíváním a chováním nevzniká harmonie — například když ideální „já“ nesouhlasí s tím, jak jedinec skutečně jedná nebo cítí. V humanistické psychologii Carla Rogerse je inkongruence stav, kdy vnímané já (perceived self) a ideální já (ideal self) jsou v rozporu, což může vést k úzkostem, napětí nebo pocitu nejistoty; psychoterapie usiluje o minimalizaci tohoto rozporu a dosažení co největší congruence.. >> detail
Sociální interakce, při níž si různé části sdělení (např. verbální a neverbální) navzájem odporují, informace jsou předávány nesourodě, často ve formě dvojné vazby (double bind).. >> detail
Vlastnost díla, procesu nebo úvahy, která nemá jednoznačné definitivní zakončení a zůstává otevřená dalšímu doplnění či pokračování, například když z dostupných informací nelze učinit konečný závěr.. >> detail
Popisuje chování, text nebo postup, který není jednotný: v čase se mění, nedrží jednu linii, je těžko předvídatelný a může působit nejasně či dvojakě.;V logice a matematice jde o stav, kdy je soustava tvrzení vnitřně rozporná, například z ní lze odvodit výrok i jeho popření, takže není možné udržet bezrozpornou teorii.;V informatice se tak mluví o datech nebo nastavení, která nejsou vzájemně sladěná, stejná informace se objevuje v různých verzích a může to vést k chybným výstupům.. >> detail
